Základním kritériem, jež má vést k rozhodnutí o použitelnosti či nepoužitelnosti záznamu jako důkazu, je poměřování chráněných práv a zájmů

Dne 9. prosince 2014 vydal Ústavní soud rozhodnutí v případu, kdy bylo nutné rozhodnout o použitelnosti či nepoužitelnosti záznamu rozhovoru pořízeného soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v příslušném řízení.

Vzhledem k tomu, že toto téma je stále aktuální a s rozšiřujícími se možnostmi skrytého nahrávání stále častěji projednávané, je tento nález, byť staršího data, klíčový.

Dosavadní průběh řízení

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 5. 2014 a následně doplněna dne 13. 10. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na . . .