Vážení čtenáři,

právě jste se začetli do časopisu DPO PRO, jehož první číslo vyšlo symbolicky v Den ochrany osobních údajů. Od okamžiku, kdy Rada Evropy přijala tzv. Úmluvu o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních údajů, uplynulo právě 40 let. Na tento dokument navázaly další právní předpisy zaměřené na ochranu osobních údajů. Patří k nim i Obecné nařízení (GDPR).

Události minulého roku přispěly ke zrychlené elektronizaci kontaktů a přesunu mnoha oblastí lidského života do online prostředí. Tyto okolnosti, spolu s neustále dokonalejšími kybernetickými útoky, ještě více zdůraznily nutnost zabývat se systematicky ochranou osobních údajů. A právě této problematice je věnován časopis DPO PRO, jenž je určený především pověřencům pro ochranu osobních údajů, ale také všem, kteří se o ochranu osobních údajů zajímají a s osobními údaji pracují. Časopis má za cíl zaměřit se na soukromou i veřejnou sféru a pokrýt oblast ochrany osobních údajů v co nejširším spektru.

Eva Janečková
šéfredaktorka DPO PRO

Vždy hledáme rozumný způsob, jak specifika osobních údajů vykládat

28. 1. 2023

Banky a finanční instituce celkově jsou jedním z největších správců a zpracovatelů osobních údajů. Jsou pod drobnohledem nejen Úřadu pro ochranu osobních údajů, ale i České národní banky a dalších subjektů, včetně subjektů údajů, které si informace o své finanční historii velmi hlídají. Pozice bank je navíc komplikovaná tím, že jejich činnost je vázána celou řadou zvláštních právních předpisů. Jak banky řeší ochranu osobních údajů, vysvětluje Margit Doležalová, mj. historicky první držitelka ocenění Pověřenec roku, které uděluje Spolek pro ochranu osobních údajů. Respektovaná odbornice byla rovněž pověřencem pro ochranu osobních údajů ve skupině ČSOB, nyní obdobnou roli (skupinového pověřence) vykonává pro celou skupinu KBC a při přípravě na implementaci GDPR působila v roli předsedkyně pracovní skupiny v rámci České bankovní asociace. Banky jsou hodně regulovaným sektorem a existuje celá řada právních předpisů, které upravují zpracování osobních údajů. Přesto po dlouhá l . . .

Zákonodárce zrušil platový test Ústavního soudu

28. 1. 2023

Jak vyřídit žádost o informaci o platu a odměně od začátku roku 2023? Žádosti o informace o platu a odměně funkcionářů a zaměstnanců veřejného sektoru (povinných subjektů) spadají do kolonky těch situací, kdy nejde jen o nalezení rovnováhy mezi právem na informace a právem na ochranu před neoprávněným zveřejňováním údajů o své osobě,[1] ale také o nalezení rovnováhy mezi právem na informace o nakládání s veřejnými prostředky a právem na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života,[2] což určitě není totéž. V posledních 16 letech se tyto informace poskytovaly (nebo spíš častěji neposkytovaly) na půdorysu § 8b Infozákona o příjemcích veřejných prostředků, zavedeného v březnu 2006 novelou č. 61/2006 Sb. V posledních deseti letech proběhl složitý vývoj judikatury, jenž završil popletený, nesmysln . . .

Konec neomezeného přístupu k rejstříku skutečných majitelů online

28. 1. 2023

Dne 22. listopadu 2022 vydal Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) dlouho očekávaný rozsudek ve věci zveřejňování rejstříku skutečných majitelů na internetu (rozsudek ve spojených věcech C-37/20 a C-601/20, WM a Sowim SA proti Luxembourg Business Register).   Obsah stížností V obou řízeních napadli účastníci řízení zveřejnění údajů o skutečných majitelích ve veřejně přístupním rejstříku. V prvním případě podala společnost YO lucemburskému obchodnímu rejstříku žádost, aby byl omezen přístup k informacím o skutečném majiteli WM v rejstříku skutečných majitelů. Jako důvod uvedla, že by přístup široké veřejnosti k informacím o WM vystavil tuto osobu a jeho rodinu riziku podvodu, únosu, vydírání, obtěžování, násilí nebo zastrašování. Žádost společnosti byla zamítnuta. WM nato podal žalobu k obvodnímu soudu v Lucembursku. V žalobě tvrdil, že jako řídící pracovn . . .

Spolek pro ochranu osobních údajů představuje Komisi pro přímý marketing a internetovou reklamu

28. 1. 2023

Komise pro přímý marketing a internetovou reklamu je další pracovní komisí Spolku pro ochranu osobních údajů, které vám v měsíčníku DPO PRO průběžně představujeme. Tato komise se zaměřuje především na otázky související s marketingovými aktivitami spojenými zejména s e-commerce, ať jde o regulaci marketingových aktivit, nebo o v posledních měsících hojně diskutované téma cookies. Vzhledem k tomu, že je marketing v online prostředí často spojen s využíváním nástrojů třetích stran, věnujeme se v rámci komise i tématu předávání osobních údajů do zemí mimo Evropský hospodářský prostor. Co je úkolem komise? Komise pro přímý marketing a internetovou reklamu poskytuje platformu pro diskuzi aktuálních otázek souvisejících s marketingovými aktivitami, nejen v online prostředí. Komise dále podporuje členy . . .

„Výběr z hrozných“

28. 1. 2023

Autorka tímto názvem skládá úctu tvůrcům svého oblíbeného pořadu, a to při vědomí skutečnosti, že pravděpodobnost, že se někdo z nich o tomto příspěvku byť jen doslechne, se limitně blíží nule. Každý z nás, kdo se zaměřuje na úzce vymezenou oblast práva, jakou je ochrana osobních údajů, je nutně konfrontován s rozhodnutími soudů, o kterých by klasik možná napsal, že o nich můžeme vést spory, můžeme s nimi nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. V tomto duchu o nich tedy můžeme mluvit nebo psát a doufat, že snad soudy nakonec konstatují, že nebyly správné od počátku (jak jsem přesvědčená já), nebo je alespoň svou novou rozhodovací činností překonají. Za těch téměř 20 let, co se věnuji ochraně osobních údajů, bylo vydáno takových rozhodnutí několik a, bohužel, průběžně přibývají. Zaměřím se proto jen . . .

Ústavní soud v kauze osobních údajů veřejných funkcionářů: hlas rozumu, nebo vášně?

28. 1. 2023

V prosincovém čísle DPO PRO jsme otiskli článek pojednávající o recentní judikatuře Ústavního soudu k ústavnosti některých ustanovení zákona o střetu zájmů a ke sporům, které jsou v souvislosti s jeho nálezy vedeny před obecnými soudy.[1] V samém závěru jsme vyjádřili obavu, že nemusí jít s ohledem na vnímané rozpory v rámci soudu o exkurz poslední – a jak se ukázalo, bylo to až překvapivě předvídavé hodnocení. Od uzávěrky prosincového čísla totiž uplynulo jen několik dní a plénum Ústavního soudu přijalo stanovisko, které dosavadní judikaturu obrátilo alespoň zdánlivě naruby. V následujícím textu si proto tyto závěry přiblížíme a několik slov věnujeme také dopadům rozhodovací praxe Ústavního soudu, které musí trápit nejen právní experty. Na začátku si připomeňme, že východisko představoval plenární nález z roku 2020 (sp. zn. Pl. ÚS 38/17), podle kterého byla zrušena ustanovení zákona o střetu zájmů, na jejichž základě byly na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti zveřejňovány osobní údaje veřejných funkcionářů. Docházelo k tomu i v době po vyhlášení nálezu, který využil institutu odložené vykonatelnosti. Právě proti tomu dotčení veřejní funkcionáři před obecnými soudy brojili. Jejich neúspěšnou soudní pouť přetrhlo až loni v říjnu rozhodnutí IV. senátu Ústavního soudu, který rozhodl v jejich prospěch. Senátní rozhodnutí (dohledatelné pod spisovou značkou IV. ÚS 579/22) ale nebylo jednomyslné, když soudce Filip formuloval velmi […]