Jak postupovat při informování o činnosti obecní police na sociálních sítích

29. 8. 2021

Poměrně pravidelně se setkáváme s tím, že obecní (městská) policie informuje o své činnosti prostřednictvím facebookového profilu či jiných sociálních sítí. Zveřejňuje části videozáznamů či fotografie z provedených zákroků, aby tím informovala o své činnosti nebo upozorňovala na (ne)žádoucí jevy v dané obci. V souvislosti s tím stále znovu vyvstává otázka, zda se v takovém případě jedná o postup, který podléhá GDPR[1], nebo jde „pouze“ o ochranu osobnostních práv dle pravidel občanského zákoníku. Poznámka na úvod: Tento příspěvek se nevztahuje na informování o činnosti obecní police, které je nedílnou součástí postupů při odhalování přestupků, jejichž projednávání je v působnosti obce.[2] Pro vyhodnocení postupu obecní policie při využívání sociálních sítí z hlediska ochrany osobních údajů je třeba si klást následuj . . .

Na co musí veřejné instituce myslet při využívání rezervačních systémů

27. 5. 2021

V závěru roku 2020 se Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) vyjádřil ke zpracování osobních údajů v rezervačních systémech veřejných institucí.[1] Toto téma nabývá obzvláštní důležitosti v současné době, kdy se podobné rezervační systémy používají i v souvislosti s onemocněním covid-19 za účelem rezervace na testování nebo očkování. ÚOOÚ shrnul závěry, k nimž dospěl na základě provedené kontroly. Zdůraznil zejména zásadu transparentnosti a minimalizace (viz čl. 5 odst. 1 písm. a) a c) GDPR[2]), nutnost plnění infomační povinnosti (viz čl. 13 GDPR) a dále upozornil na nedostatky poskytovaného souhlasu se zpracováním osobních údajů. S aplikací a hodnocením uvedených zásad lze jistě souhlasit. To však již neplatí pro tvrzení ÚOOÚ, že veřejné instituce „musí umět popsat a odůvodnit, proč si vybraly ke zpracování soukromé dodavatele“. Z kontextu . . .

Při využívání otisků prstů pro vstup do mateřinek je nutné myslet především na ochranu osobních údajů

13. 1. 2021

Po několika bezpečnostních problémech v mateřských školách začali zřizovatelé hromadně nakupovat pro vstup do zařízení systémy založené na otiscích prstů. Tyto systémy byly propagovány jako jednoduché řešení bezpečnosti ve školách, aniž by zřizovatelé nebo ředitelé škol hned od počátku řešili související oblast ochrany osobních údajů. V posledních letech se výrazně rozšiřuje technická i finanční dostupnost technologických řešení využívajících biometrické údaje osob, zejména otisky prstů. Takové systémy jsou využívány nejrůznějšími subjekty, včetně mateřských škol, ve kterých mají sloužit pro přístup rodičů (resp. obecně osob, které děti vyzvedávají) a zaměstnanců do prostor školky. Že se nejedná o věc zcela novou, dokládá i kontrolní činnost Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)[1].