Dva rozsudky týkající se credit scoringu, tedy posuzování úvěruschopnosti, respektive bonity klienta, vydal 7. prosince loňského roku Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“). V prvním rozsudku (C-634/21) rozhodl, že samotný credit scoring představuje automatizované individuální rozhodování podle čl. 22 GDPR. Druhým rozsudkem zakázal SDEU, aby společnosti provádějící posuzování úvěruschopnosti uchovávaly údaje z veřejného rejstříku déle než po dobu, po kterou jsou v tomto rejstříku zveřejněny.  V obou případech byla posuzována praxe společnosti SCHUFA, která poskytuje informace o úvěrové bonitě svým klientům. Osobami, jejichž bonita je posuzována, jsou převážně spotřebitelé. Credit scoring jako automatizované rozhodování podle čl. 22 O. Q. požádal finanční instituci o poskytnutí úvěru, jeho žádost mu však byla zamítnuta. Podkladem pro toto zamítnutí byly informace o jeho úvěruschopnosti poskytnuté finanční instituci společností SCHUFA. O. Q. chtěl od této společnosti . . .

V květnu tohoto roku vydal Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudek ve věci Österreichische Post (rozsudek ze dne 4. května 2023, sp. zn. C-300/21), který se zabývá náhradou nemajetkové újmy podle § 82 odst. 1 GDPR. Pro připomenutí: „Kdokoli, kdo v důsledku porušení tohoto nařízení utrpěl hmotnou či nehmotnou újmu, má právo obdržet od správce nebo zpracovatele náhradu utrpěné újmy.“ Skutkový stav byl následující Rakouská pošta (Österreichische Post, ÖP), shromažďovala od roku 2017 informace o politických preferencích Rakušanů. Pomocí algoritmu zohledňujícího sociální a demografická kritéria vymezila adresy cílových skupin. Tyto údaje byly prodány různým organizacím, aby mohly na základě tohoto vymezení zasílat cílenou reklamu. Žalobce, který nedal k takovému zpracování souhlas, žádal částku ve výši 1 000 EUR za nemajetkovou újmu způsobenou vyvozením svých politických preferencí, které by měl být podle algoritmu ÖP mít. ÖP nepředala . . .

Dne 22. listopadu 2022 vydal Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) dlouho očekávaný rozsudek ve věci zveřejňování rejstříku skutečných majitelů na internetu (rozsudek ve spojených věcech C-37/20 a C-601/20, WM a Sowim SA proti Luxembourg Business Register).   Obsah stížností V obou řízeních napadli účastníci řízení zveřejnění údajů o skutečných majitelích ve veřejně přístupním rejstříku. V prvním případě podala společnost YO lucemburskému obchodnímu rejstříku žádost, aby byl omezen přístup k informacím o skutečném majiteli WM v rejstříku skutečných majitelů. Jako důvod uvedla, že by přístup široké veřejnosti k informacím o WM vystavil tuto osobu a jeho rodinu riziku podvodu, únosu, vydírání, obtěžování, násilí nebo zastrašování. Žádost společnosti byla zamítnuta. WM nato podal žalobu k obvodnímu soudu v Lucembursku. V žalobě tvrdil, že jako řídící pracovn . . .

Soudní dvůr Evropské unie rozhodl letos v červnu o předběžné otázce Spolkového pracovního soudu, jež se týkala propuštění pověřence pro ochranu osobních údajů. Konkrétně se jednalo o propuštění vedoucí právního oddělení společnosti Leistritz, která měla povinnost jmenovat pověřence a která zároveň tuto funkci sama zastávala. Po pár měsících se společnost rozhodla právními činnostmi včetně funkce pověřence pověřit externího dodavatele a vedoucí právního oddělení dala výpověď z důvodu restrukturalizace společnosti. Restrukturalizace není důvodem k propuštění Čl. 38 odst. 2 stanoví, že pověřenec nesmí být v souvislosti s plněním svých úkolů správcem nebo zpracovatelem propuštěn ani sankcionován. Podle německého občanského zákoníku je propuštění pověřence pro ochranu osobních údajů nepřípustné, pokud nenastaly skutečnosti, které veřejný subjekt opravňují k propuštění ze . . .