Nejvyšší soud: Profilové fotografie uživatelů na Facebooku nejsou veřejným majetkem

28. 6. 2025

U profilové fotografie uživatele sociální sítě Facebook nelze při použití mimo tuto sociální síť bez dalšího dovodit konkludentní souhlas tohoto uživatele s jejím dalším uveřejněním ani naplnění předpokladů zákonné zpravodajské licence. Vždy je třeba zabývat se hlediskem přiměřenosti se zřetelem ke konkrétním okolnostem uveřejnění a chránit nejen svobodu projevu informačních médií a právo veřejnosti na informace, ale též oprávněné zájmy zobrazené osoby, uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č. j. 25 Cdo 1778/2019 ze dne 15. 10. 2019. Základ sporu Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. 3. 2018, č. j. 28 C 99/2016-167, zamítl žalobu o stanovení povinnosti žalované odstranit konkrétní fotografie žalobkyně ze serveru XY, zveřejnit omluvu a nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 187.000 Kč. Obvodní soud vyšel z nesporných skutečností, že žalovaná provozuje internetový server XY, na kterém byla zveřejněna série článk . . .

Politický boj vedený korektně v žádném případě nepředstavuje sám o sobě výjimku z práva na informace

28. 3. 2025

Zahrnutí zaměstnanců mezi příjemce veřejných prostředků, o nichž musí být poskytovány informace, je legitimováno intenzivním veřejným zájmem na kontrole veřejné moci a hospodárnosti a účelnosti jejího jednání i v oblasti zaměstnávání a odměňování. Uvedl to ve svém rozhodnutí č. j. 10A 44/2018–70 ze dne 20. února 2020 Městský soud v Praze. Je zřejmé, že veřejnost, a tím spíše žalobkyně v pozici volené zastupitelky, má legitimní zájem být informována o odměně vyplácené na tyto mimořádné poradenské činnosti nad rámec standardních výdajů na úřední aparát. I. Předmět sporu Žalobkyně požádala podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), o cit.: „informace k činnosti JUDr. J. G. pro MČ Praha 12 (žalovaná, poznámka soudu) od ustavujícího Zastupitelstva 27. 11 . . .

Účelem § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím je zajištění veřejné kontroly nad hospodařením s veřejnými prostředky veřejnou mocí

28. 2. 2025

Kdo je příjemcem veřejných prostředků, kdy přestávají být tyto prostředky veřejnými a kdy se tedy na informace o nich začne vztahovat § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů? Těmito otázkami se 21. listopadu loňského roku zabýval Městský soud v Praze. Své rozhodnutí vydal pod č. j. 15 A 24/2024–46. I. Průběh řízení a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr práce a sociálních věcí (dále jen „ministr“) zamítl rozklad žalobce. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), s čl. 2, 4 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU . . .

Forma jednání žadatele není důvodem pro automatické neposkytnutí informací

28. 12. 2024

Nejvyšší správní soud vydal 7. listopadu 2024 rozhodnutí, v němž se zabýval hranicemi šikanózního jednání při podávání žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Uvedl, že forma jednání žadatele, např. „hulvátské jednání“, není důvodem pro automatické neposkytnutí informací. V jednání žadatele nelze spatřovat šikanózní jednání, resp. dovodit zlý úmysl žalobce svým následným jednáním stěžovatelku poškodit. Ačkoliv by zvolený urážlivý a nevhodný způsob diskuse neměl mít místo v kultivovaném veřejném prostředí, nedosahuje míry „nátlaku“ ve smyslu předvídaného § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. Svědčí pouze o úrovni pisatele (žalobce). I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu Předmětem sporu je otázka výkladu § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), podle kterého „povinn . . .

Zveřejnění zkreslujících informací o známých osobnostech a tarifní hodnota ve věcech osobnostních práv

28. 11. 2024

Peněžité zadostiučinění jako prostředek odčinění nemajetkové újmy nemá plnit pouze funkci satisfakční (kompenzační či reparační) směřující k vyvážení a zmírnění nepříznivého následku neoprávněného zásahu, ale rovněž funkci preventivně-sankční, jež působí k odrazení rušitele, uvedl letos 6. června v rozsudku č. j. 25 Cdo 216/2023 Nejvyšší soud. I. Vymezení věci Žalobci se domáhali ochrany osobnosti formou uveřejnění omluvy a zaplacení peněžitého zadostiučinění na základě skutečnosti, že dne 20. 11. 2019 žalovaná v týdeníku Pestrý svět uveřejnila článek s názvem Láska na dluh. Žalobci se domnívali, že bylo článkem zasaženo do jejich práv na ochranu osobnosti, do jejich soukromého a rodinného života, cti a důstojnosti s cílem dosažení vyššího nákladu a zisku.[1] Obvodní soud pro Prahu 5 uložil žalované povinnost uveřejnit v týdeníku Pestrý svět omluvu žalobci a) tam . . .

Okolnosti posuzování hlasové nahrávky v případě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím

28. 10. 2024

Pokud by nebyly dány jiné obecné důvody pro neposkytnutí informací, bylo by nutné se individuálně zabývat tím, do jaké míry jsou jednotlivá vyjádření osob zúčastněných na jednání skutečně projevem osobní povahy. V rozsudku č. j. 8 As 219/2021–78 to dne 6. dubna 2023 uvedl ve vztahu k možnosti poskytnout hlasovou nahrávku na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím Nejvyšší správní soud. I. Vymezení věci Stěžovatel požádal ve dnech 28. 1. 2020 a 13. 2. 2020 Úřad vlády České republiky (dále „správní orgán I. stupně“ nebo „žalovaný“) o poskytnutí informací, konkrétně o oznámení o možném střetu zájmů členů Legislativní rady vlády (dále „Legislativní rada“). Správní orgán I. stupně žádost stěžovatele odmítl podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 a § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Proti rozhodnutí spr . . .

Brněnský správní soud se vyjádřil k možnosti nahlížet do správního spisu jiné osoby

28. 9. 2024

Brněnský správní soud: Pro uplatnění práva nahlédnout do spisu jiné osoby musí žadatel prokázat existenci právního zájmu. Správní orgány mají posuzovat tento právní zájem nebo jiný vážný důvod k nahlédnutí do spisu podle testu proporcionality. Krajský soud v Brně vydal dne 7. listopadu 2023 rozhodnutí č. j. 31 A 75/2022–68, v němž uvedl, že právní zájem jiné osoby na nahlížení do spisu ve smyslu § 38 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nestačí pouze tvrdit, jeho existenci musí žadatel prokázat. Pokud žadatel prokáže právní zájem, správní orgány by podle soudu měly následně posuzovat, zda je prokázaný právní zájem nebo jiný vážný důvod proporcionální vůči právům dotčené osoby či veřejnému zájmu. I. Předmět řízení Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Brně (dále jen úřad práce) usnesením (dále jen prvostup . . .

Neoprávněné šíření podoby automaticky neznamená zásah do jiných dílčích osobnostních práv

28. 7. 2024

Svolení k zachycení podoby člověka zakládá nevyvratitelnou domněnku souhlasu též k rozmnožování a rozšiřování podoby člověka obvyklým způsobem, jak je mohla vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat osoba průměrných vlastností. Použití zachycené podoby nepřiměřeným způsobem nebo v rozporu s nedotknutelnými osobnostními zájmy zachyceného je bez ohledu na předchozí souhlas neoprávněné. Uvedl to Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č. j. 25 Cdo 801/2020 ze dne 11. 2. 2021. Dosavadní průběh řízení Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal omluvy a zaplacení 400.000 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 17. 4. 2016 v rámci označeného publicistického pořadu odvysílala reportáž na téma „poctivost českého národa“, ve které obsluha restaurace úmyslně vracela hostům o 100 Kč navíc s cílem poukázat na to, že ne každý tento obnos poctivě vrátí. V reportáži mimo jiné figuroval i žalobce . . .

V žádosti o přístup k osobním údajů nelze zaměňovat pojmy správce a spravující orgán

27. 6. 2024

Skutečnost, že někdo organizačně a technicky zabezpečuje provoz systému, neznamená, že je zároveň spravujícím orgánem povinným plnit povinnosti plynoucí z § 28 až § 30 zákona o ochraně osobních údajů. Ve svém rozhodnutí, č. j. 6 As 227/2022–45, to dne 25. října 2023 uvedl Nejvyšší správní soud. I. Vymezení případu Žádostí ze dne 27. 4. 2021 se žalobce obrátil na žalovaného jako na spravující orgán osobních údajů obsažených v centrální evidenci stíhaných osob (dále jen „CESO“), aby mu sdělil informaci o všech osobních údajích žalobce, k jejichž zpracování došlo či dochází u Policie České republiky ve vymezeném období, a jejich předání žalobci. K výzvě žalovaného žalobce podáním ze dne 30. 6. 2021 upřesnil, že požaduje informace o zpracování svých osobních údajů souvisejících s jeho návštěvou v České republice ve vymezeném období, kdy měl být orgány činn . . .

Při vedení archivu elektronické úřední desky je zapotřebí postupovat i v souladu s právními předpisy upravujícími ochranu osobních údajů

27. 5. 2024

Pokud zákon stanoví dobu, po jejímž uplynutí spojuje s účinky doručení písemnosti, pak zákonodárce zjevně pokládal takovou dobu za dostatečně dlouhou na to, aby měl adresát skutečnou možnost seznámit se s obsahem písemnosti vyvěšené na úřední desce a případně na ni v zákonem stanovených lhůtách reagovat. Nejvyšší správní soud to uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 9. prosince 2022, č. j. 5 As 52/2021–26. I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal určení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v tom, že žalovaný zveřejňoval na internetu osobní údaje žalobce obsažené v rozhodnutí děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy o ukončení vysokoškolského studia žalobce na této fakultě, a to na webových stránkách dostupných na adrese http://www.prf.cuni.cz.[1] Podstatou žalobní argumentace bylo . . .