U profilové fotografie uživatele sociální sítě Facebook nelze při použití mimo tuto sociální síť bez dalšího dovodit konkludentní souhlas tohoto uživatele s jejím dalším uveřejněním ani naplnění předpokladů zákonné zpravodajské licence. Vždy je třeba zabývat se hlediskem přiměřenosti se zřetelem ke konkrétním okolnostem uveřejnění a chránit nejen svobodu projevu informačních médií a právo veřejnosti na informace, ale též oprávněné zájmy zobrazené osoby, uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č. j. 25 Cdo 1778/2019 ze dne 15. 10. 2019. Základ sporu Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. 3. 2018, č. j. 28 C 99/2016-167, zamítl žalobu o stanovení povinnosti žalované odstranit konkrétní fotografie žalobkyně ze serveru XY, zveřejnit omluvu a nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 187.000 Kč. Obvodní soud vyšel z nesporných skutečností, že žalovaná provozuje internetový server XY, na kterém byla zveřejněna série článk . . .

Zahrnutí zaměstnanců mezi příjemce veřejných prostředků, o nichž musí být poskytovány informace, je legitimováno intenzivním veřejným zájmem na kontrole veřejné moci a hospodárnosti a účelnosti jejího jednání i v oblasti zaměstnávání a odměňování. Uvedl to ve svém rozhodnutí č. j. 10A 44/2018–70 ze dne 20. února 2020 Městský soud v Praze. Je zřejmé, že veřejnost, a tím spíše žalobkyně v pozici volené zastupitelky, má legitimní zájem být informována o odměně vyplácené na tyto mimořádné poradenské činnosti nad rámec standardních výdajů na úřední aparát. I. Předmět sporu Žalobkyně požádala podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), o cit.: „informace k činnosti JUDr. J. G. pro MČ Praha 12 (žalovaná, poznámka soudu) od ustavujícího Zastupitelstva 27. 11 . . .

Kdo je příjemcem veřejných prostředků, kdy přestávají být tyto prostředky veřejnými a kdy se tedy na informace o nich začne vztahovat § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů? Těmito otázkami se 21. listopadu loňského roku zabýval Městský soud v Praze. Své rozhodnutí vydal pod č. j. 15 A 24/2024–46. I. Průběh řízení a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr práce a sociálních věcí (dále jen „ministr“) zamítl rozklad žalobce. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), s čl. 2, 4 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU . . .

Nejvyšší správní soud vydal 7. listopadu 2024 rozhodnutí, v němž se zabýval hranicemi šikanózního jednání při podávání žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Uvedl, že forma jednání žadatele, např. „hulvátské jednání“, není důvodem pro automatické neposkytnutí informací. V jednání žadatele nelze spatřovat šikanózní jednání, resp. dovodit zlý úmysl žalobce svým následným jednáním stěžovatelku poškodit. Ačkoliv by zvolený urážlivý a nevhodný způsob diskuse neměl mít místo v kultivovaném veřejném prostředí, nedosahuje míry „nátlaku“ ve smyslu předvídaného § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. Svědčí pouze o úrovni pisatele (žalobce). I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu Předmětem sporu je otázka výkladu § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), podle kterého „povinn . . .

Pokud by nebyly dány jiné obecné důvody pro neposkytnutí informací, bylo by nutné se individuálně zabývat tím, do jaké míry jsou jednotlivá vyjádření osob zúčastněných na jednání skutečně projevem osobní povahy. V rozsudku č. j. 8 As 219/2021–78 to dne 6. dubna 2023 uvedl ve vztahu k možnosti poskytnout hlasovou nahrávku na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím Nejvyšší správní soud. I. Vymezení věci Stěžovatel požádal ve dnech 28. 1. 2020 a 13. 2. 2020 Úřad vlády České republiky (dále „správní orgán I. stupně“ nebo „žalovaný“) o poskytnutí informací, konkrétně o oznámení o možném střetu zájmů členů Legislativní rady vlády (dále „Legislativní rada“). Správní orgán I. stupně žádost stěžovatele odmítl podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 a § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Proti rozhodnutí spr . . .

Brněnský správní soud: Pro uplatnění práva nahlédnout do spisu jiné osoby musí žadatel prokázat existenci právního zájmu. Správní orgány mají posuzovat tento právní zájem nebo jiný vážný důvod k nahlédnutí do spisu podle testu proporcionality. Krajský soud v Brně vydal dne 7. listopadu 2023 rozhodnutí č. j. 31 A 75/2022–68, v němž uvedl, že právní zájem jiné osoby na nahlížení do spisu ve smyslu § 38 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nestačí pouze tvrdit, jeho existenci musí žadatel prokázat. Pokud žadatel prokáže právní zájem, správní orgány by podle soudu měly následně posuzovat, zda je prokázaný právní zájem nebo jiný vážný důvod proporcionální vůči právům dotčené osoby či veřejnému zájmu. I. Předmět řízení Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Brně (dále jen úřad práce) usnesením (dále jen prvostup . . .

Skutečnost, že někdo organizačně a technicky zabezpečuje provoz systému, neznamená, že je zároveň spravujícím orgánem povinným plnit povinnosti plynoucí z § 28 až § 30 zákona o ochraně osobních údajů. Ve svém rozhodnutí, č. j. 6 As 227/2022–45, to dne 25. října 2023 uvedl Nejvyšší správní soud. I. Vymezení případu Žádostí ze dne 27. 4. 2021 se žalobce obrátil na žalovaného jako na spravující orgán osobních údajů obsažených v centrální evidenci stíhaných osob (dále jen „CESO“), aby mu sdělil informaci o všech osobních údajích žalobce, k jejichž zpracování došlo či dochází u Policie České republiky ve vymezeném období, a jejich předání žalobci. K výzvě žalovaného žalobce podáním ze dne 30. 6. 2021 upřesnil, že požaduje informace o zpracování svých osobních údajů souvisejících s jeho návštěvou v České republice ve vymezeném období, kdy měl být orgány činn . . .

Pokud zákon stanoví dobu, po jejímž uplynutí spojuje s účinky doručení písemnosti, pak zákonodárce zjevně pokládal takovou dobu za dostatečně dlouhou na to, aby měl adresát skutečnou možnost seznámit se s obsahem písemnosti vyvěšené na úřední desce a případně na ni v zákonem stanovených lhůtách reagovat. Nejvyšší správní soud to uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 9. prosince 2022, č. j. 5 As 52/2021–26. I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal určení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v tom, že žalovaný zveřejňoval na internetu osobní údaje žalobce obsažené v rozhodnutí děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy o ukončení vysokoškolského studia žalobce na této fakultě, a to na webových stránkách dostupných na adrese http://www.prf.cuni.cz.[1] Podstatou žalobní argumentace bylo . . .