Od účinnosti obecného nařízení o ochraně osobních údajů prošla oblast předávání osobních údajů do USA řadou změn. Ve stručnosti si připomeňme rozsudek Soudního dvora EU ve věci Schrems II (věc C-311/18), který v roce 2020 zneplatnil možnost předávat osobní údaje subjektů údajů do USA na základě rozhodnutí o odpovídající úrovni ochrany soukromí, jež bylo v USA zajištěno tzv. Privacy Shieldem, ke kterému se mohly dobrovolně zavázat ty společnosti, jež chtěly touto cestou zpracovávat osobní údaje z EU, resp. EHP. [1] V praxi jsme se jako pověřenci pro ochranu osobních údajů setkávali především s tím, že jsme před začátkem spolupráce z pohledu správců osobních údajů posuzovali, zda je dovozce údajů zavázán k Privacy Shieldu, což ovšem nebylo nijak procesně složité. De facto tak učinily samy americké společnosti, které se jednoduchým prohlášením na svých webových stránkách . . .