Základní umělecká škola pořídila v roce 2012 fotografii nezletilého žáka, jak hraje na trombón. Fotografii následně využila na plakátech akce „Hudební maraton pražských ZUŠ“ v letech 2012, 2014, 2016 a 2018, kterou pořádal Magistrát hlavního města Prahy. Žák vyobrazený na fotografii podal v roce 2018 proti ZUŠ (a následně i proti Magistrátu hl. m. Prahy) soukromoprávní žalobu na ochranu osobnosti. V ní tvrdil, že souhlas k pořízení a dalšímu šíření jeho podobizny nikdy neexistoval, a požadoval finanční zadostiučinění ve výši 200 000 Kč. Soud prvního stupně dal opakovaně žalobci za pravdu, odvolací soud však nikoliv.
Jak situaci posoudil odvolací soud
Odvolací soud se zabýval tím, jaké jsou podmínky pro vznik povinnosti nahradit nemajetkovou újmu a zda tyto podmínky byly v daném případě splněny. Pro vznik povinnosti nahradit újmu přitom platí čtyři základní předpoklady, a to 1) protiprávní čin škůdce, 2) vznik újmy, 3) existence příčinné souvislosti mezi protiprávním konáním škůdce a újmou způsobenou poškozenému a 4) zavinění v některé z jeho forem. Pokud není splněn byť jen jediný z těchto obecných předpokladů, povinnost nahradit nemajetkovou újmu nevzniká.
Žalobce nepředložil žádné konkrétní důkazy o tom, že by zveřejnění fotografie mělo nějaký vliv na jeho život. Proto městský soud žalobu, která zněla výhradně na peněžité plnění, zamítl.
Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně potvrdil, že zveřejnění fotografie bylo protiprávní (předpoklad 1), protože se před soudy nepodařilo prokázat udělení souhlasu ze strany zákonného zástupce pro předmětnou akci. Co se ale týče druhé podmínky, vzniku újmy, Městský soud v Praze neshledal dostatečné důkazy o jejím vzniku. Žalobce totiž nepředložil žádné konkrétní důkazy o tom, že by zveřejnění fotografie mělo nějaký vliv na jeho život. Proto městský soud žalobu, která zněla výhradně na peněžité plnění, zamítl.
Soudní spor se táhne již sedmým rokem
Ačkoliv odvolací soud rozhodl již před dvěma lety, případ stále ještě není uzavřen. Žalobce totiž podal dovolání k Nejvyššímu soudu, o kterém doposud nebylo rozhodnuto. Soudní spor se tak táhne již sedmým rokem.
Tato délka soudního řízení je způsobena zcela odlišnými přístupy soudu prvního stupně a soudu odvolacího a samozřejmě také podáním dovolání k Nejvyššímu soudu. Soud prvního stupně totiž opakovaně finanční satisfakci žalobci přiznal, odvolací soud jeho rozhodnutí nejprve zrušil a věc mu vrátil k projednání a po opakovaném odvolání sám ve věci rozhodl. V řízení bylo provedeno několik výslechů svědků a doplněno mnoho podkladů a stanovisek.
Z důvodu takto excesivní délky řízení požádala žalovaná základní umělecká škola o přiznání odškodnění za nepřiměřenou délku řízení. Ministerstvo spravedlnosti, které tyto žádosti projednává, umělecké škole odškodnění v rámci desetitisíců přiznalo.
Co z toho plyne pro školy a jejich pověřence
Jelikož se všichni chceme obdobným vleklým soudním sporům vyhnout, považuji v tomto ohledu za podstatné, aby školy (a samozřejmě i jiní správci osobních údajů) neměly na webových stránkách či jinde zveřejněné fotografie z doby, ze které nedisponují příslušnými souhlasy se zveřejněním, typicky z doby „před GDPR“. Předpokládám totiž, že v současné době každá škola souhlas se zveřejněním fotografií vyžaduje.
Doporučení pro školy: Fotografie určené k propagaci například na letáčcích pro dny otevřených dveří či oslavy výročí školy řešte raději nad rámec standardních souhlasů se zveřejňováním fotografií.
Dále bych na podkladě tohoto případu doporučila, aby fotografie, které jsou určeny k propagaci školy například na letáčcích pro dny otevřených dveří, oslavy výročí školy apod., řešily školy nad rámec standardních souhlasů se zveřejňováním fotografií. Pro tyto akce totiž zpravidla nebude vzorový souhlas se zpracováním osobních údajů dostačující.
Pokud k neoprávněnému zveřejnění fotografie přeci jen dojde, pak je třeba nejprve fotografie stáhnout a dále je nepoužívat, případně nabídnout poškozenému omluvu. Finanční satisfakce je vždy až na druhém místě.
Samotné neoprávněné zveřejnění fotografie k přiznání peněžní satisfakce nestačí
Rozsudek Městského soudu ukazuje, že samotné neoprávněné zveřejnění fotografie k přiznání peněžní satisfakce nestačí. Je nezbytné tvrdit a prokázat konkrétní újmu, která poškozenému v důsledku tohoto zveřejnění vznikla. Jinak bude jako „odškodnění“ dostačující stažení a smazání předmětné fotografie a případně omluva. Jelikož však případ není definitivně uzavřen, je možné, že Nejvyšší soud se k věci postaví jinak a výše uvedené závěry bude třeba revidovat.
Alice Kubů Frýbová
Tento text je stručným rozborem rozhodnutí Městského soudu v Praze z 1. června 2023 č.j. č. j. 29 Co 115/2023-426, který se týká sporu mezi nezletilým žákem a pražskou základní uměleckou školou a Magistrátem hl. m. Prahy. Autorka v tomto sporu zastupuje žalovanou základní uměleckou školu a disponuje jejím souhlasem se zveřejněním informací týkajících se tohoto případu.