Správce, nebo společný správce?

V článku publikovaném v jednom z minulých číslech časopisu jsme si vysvětlili, že pro určení, zda je subjekt správcem, je třeba posoudit splnění pojmových znaků správce vyplývajících z čl. 4 odst. 7 Obecného nařízení o ochraně osobních údajů.[1] Zejména je třeba zjistit, jestli subjekt určuje účel a prostředky zpracování, tedy rozhoduje o tom, „proč“ se konkrétní operace zpracování provádí (o účelu zpracování) a „jak“ zpracování probíhá (o prostředcích zpracování). Následně je nutné posoudit, zda se subjekt nachází v  postavení samostatného nebo společného správce. Pro rozlišení je stěžejní výklad pojmového znaku „sám, nebo společně s jinými“, kterým se budu podrobně zabývat v tomto článku.

Stejně jako v případě výkladu pojmu správce budu vycházet zejména z pokynů Evropského sboru pro ochranu osobních údajů 7/2020[2] a judikatury Soudního dvora . . .