Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) vydal doporučení ke kamerovým systémům umístěným ve školách a školských zařízeních (dále jen „školách“) a na konci června je předložil k veřejné konzultaci[1]. Z tohoto dokumentu jsme vybrali to nejdůležitější, co byste měli vědět.
K charakteru dokumentu
Z materiálu bylo zřejmé, že budou následovat další doporučení ke kamerovým systémům (vždy k typově shodným), což se nedlouho poté i potvrdilo[2]. Vydávání doporučení je přitom poměrně významný posun v činnosti ÚOOÚ po účinnosti GDPR[3]. GDPR totiž z principu dozorovým úřadům znesnadňuje jejich činnost, která směřuje k výkladu problematiky GDPR mimo standardní procesní mechanismy (jako jsou kontrolní nebo správní řízení). Vzhledem k nutnosti mezinárodního konsenzu ohledně řady otázek je vydání stanoviska, metodiky nebo obdobného typu dokumentu, jako je třeba doporučení, mnohem riskantnější, než tomu bylo dříve. ÚOOÚ si totiž nikdy nemůže být jistý, že jeho právní posouzení uspěje v porovnání s právním pohledem ostatních dozorových úřadů. Vystavuje tak sebe (ale i správce a zpracovatele pohybující se na společném trhu) určitému riziku, pokud by se následně ukázalo, že jeho doporučení neodpovídá převažujícímu právnímu názoru evropských úřadů. Současně vždy platí, že typy dokumentů, jako jsou doporučení, trpí určitou míru obecnosti a zkratkovitosti, která čtenáře vede k rozčílení, pro které lze modifikovat klasické rčení, že tam, kde začíná problém, končí komentář; v tomto případě doporučení. Přestože je tato skutečnost nemilá, je z podstaty nutná. Doporučení obvykle pokryje standardní situace. Jakmile však řešíme problém, pravděpodobně už standardní nebude, a proto nám nebude stačit ani text doporučení. Přesto v něm podle mého názoru lze nalézt základní principy, které přispívají k tomu, abychom i situaci, která představuje odchylku od standardu, dokázali správně vyřešit. Za takové základní principy považuji tři: účelnost, proporcionalitu a minimalizaci.
Přestože materiál teprve prochází veřejnou konzultací, nelze předpokládat, že by v něm došlo k nějakým významným změnám. Důvodem je jednak to, že materiál vychází z obecné metodiky týkající se provozování kamerových systémů, kterou ÚOOÚ vydal[4], dále přihlíží k dlouhodobé praxi ÚOOÚ při posuzování kamerových systémů ve školách a současně reflektuje i informace, které ÚOOÚ má o provozování těchto systémů v jiných evropských zemích[5]. Z těchto všech důvodů podle mého názoru sice nelze vyloučit nějaké úpravy konkrétních částí textu doporučení, nicméně nelze předpokládat žádné zásadní úpravy.
K obsahu doporučení
Doporučení nejprve shrnuje základní funkce kamer, tedy:
- preventivní,
- reaktivní a
- důkazní.
Z nich za nejobvyklejší a nejúčinnější považuje funkci důkazní, s čímž se podle mého názoru dá jen souhlasit. Důležitý problém související s preventivní funkcí kamer pak podle mého názoru je, jak zmiňuje i doporučení, že například v případě šikany (ale de facto jakýchkoliv jiných nežádoucích jevů), může dojít k tomu, že pokud budou kamery umístěny ve škole, šikana se přesune na pozemky mimo školu, případně do online prostoru. To by však z hlediska společnosti, ale ani konkrétní školy, nemělo být přijatelným výsledkem.
Specifickým účelem využití video a audio přenosu je online výuka, kterou mnoho z nás zažilo zejména jako rodiče během covidové pandemie. Přestože se v tomto případě nepochybně jedná o zpracování osobních údajů, doporučení, ale ani Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy[6] se této oblasti nijak podrobně nevěnuje. Budeme tedy doufat, že další pandemie je daleko před námi.
Nepochybně nejběžnějším důvodem pro využití kamerového systému ve škole je ochrana majetku. Je to i účel, který je prostřednictvím takového zpracování při správném nastavení systému reálně dosažitelný.
Právním důvodem pro zpracování osobních údajů v takovém případě je oprávněný zájem správce[7]. Stejně jako při každém jiném zpracování založeném na oprávněném zájmu správce je i v případě kamerového systému ve školách třeba zpracovat tzv. balanční test. Tento test by měl zajistit, že kamerový systém bude používán tak, že bude na jedné straně efektivní, ale na druhé straně bude co nejméně zasahovat do práv dotčených osob, v případě škol zejména žáků/studentů a učitelů, případně jiných zaměstnanců škol, tedy osob, které v těchto prostorách tráví nejvíce času. V souvislosti s balančním testem považuji za nejdůležitější tu část doporučení, která jasně uvádí, že neexistují pouze varianty 1 a 0 – tedy s kamerovým systémem, nebo bez. Ale že právě s ohledem na ochranu soukromí je zásadní uvažovat o kombinaci kamerového systému s jinými prostředky nebo opatřeními, ať už technické povahy (jako jsou vstupní čipy nebo karty), nebo personálními (jako je dohled ostrahy).
ÚOOÚ nemůže vyloučit jako právní titul pro zpracování souhlas, ale správně uvádí, že realisticky vzato tento právní titul není v případě škol použitelný. Svobodný souhlas totiž nemusí být nikdy udělen, a naopak může být kdykoliv odvolán, což jeho využití ve školách v praxi neumožňuje.
Dále se ÚOOÚ věnuje tomu, co přesně na kamerovém systému ovlivňuje míru zásahu do soukromí, tedy konkrétně:
1) umístění (vstup do objektu vs. kamery v učebnách),
2) počet,
3) režim (nepřetržitý provoz vs. mimo dobu vyučování),
4) záběry (vstupní dveře do místnosti vs. celý její prostor),
5) využívání speciálních funkcí (bez vs. se záznamem zvuku) a
6) doba uložení záznamu.
Drobnou poznámku bych snad měla v této části k tomu, zda skutečně míru zásahu do soukromí může jakýmkoliv způsobem v souvislosti s dobou uložení ovlivňovat nepřehlednost uchovávaných záznamů, ale to považuji za detail.
ÚOOÚ následně podrobněji rozlišuje kamery podle prvního kritéria předchozího odstavce, tedy podle jejich umístění a s tím související mírou zásahu do soukromí:
- mezi kamery s malým zásahem do soukromí patří ty, které monitorují perimetr objektů nebo třeba parkovací místa,
- kamery se středním zásahem do soukromí jsou ty u vstupu do škol, v (klasických školních) šatnách, vstupu do vybraných učeben (IT učebna) a zaměřené na zařízení, která mají vyšší hodnotu (jako například jídelní a nápojové automaty),
- mezi kamery s vysokým zásahem do soukromí řadí ÚOOÚ ty v šatnách u tělocvičen a bazénů (s vyhrazeným nesledovaným prostorem pro převlékání), na chodbách, hřištích, v jídelnách nebo ve školních družinách. V případě školních družin mám za to, že je-li kamera funkční v době standardního provozu, měla by být zařazena do poslední skupiny, protože se nijak neliší od kamer například v učebnách,
- kamery s velmi vysokým zásahem do soukromí jsou pak kamery v učebnách, kabinetech nebo ty kamery, které využívají biometrické rozpoznávání obličeje nebo zvukový záznam (tedy kamery se speciálními funkcemi).
Doporučení ÚOOÚ neopomíjí ani skutečnost, že jsou-li kamerovým systémem sledováni zaměstnanci školy, tj. zejména učitelé, je třeba dodržovat též § 316 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, přičemž nelze uplatnit výjimku pro zvláštní povahu činnosti zaměstnavatele.[8]
Před shrnutím poznatků ze zahraničí se doporučení věnuje ještě době uložení záznamů a jejich předávání do třetích zemí. Zatímco obecná metodika stanovuje jako základní lhůtu pro uložení kamerových záznamů 72 hodin[9], ve školství je standardně umožněna doba 7 dnů z důvodu kratších prázdnin a státních svátků a 3 týdnů v době hlavních prázdnin.
Nakonec je třeba upozornit na to, že pokud škola k uložení záznamu využívá cloudových služeb, musí řešit též nastavení vztahu se zpracovatelem a případně související otázku předávání osobních údajů do třetích zemí.[10]
Překládané doporučení je stručné a jasné
Na závěr bych ráda vyzdvihla stručnost materiálu, který se ale současně vyjadřuje v podstatě ke všem základním praktickým problémům (odlišujícím kamery ve školách od provozování kamer obecně). Tato skutečnost vynikne podle mého názoru zejména oproti materiálům EDPB[11], u kterých dlouhodobě spatřuji největší problém v tom, že jejich délka stále narůstá, avšak bohužel s ní nikoli nutně množství relevantních informací. V rámci stanovených mantinelů považuji předkládané doporučení za stručné a jasné, čímž může být velmi užitečné jak pro profesionály z oblasti ochrany osobních údajů, tak i pro skupinu, kterou bych označila jako skupinu poučených laiků.
[1] dostupné na: https://uoou.gov.cz/novinky/vse/uoou-zahajil-verejnou-konzultaci-ke-kamerovym-systemum-ve-skolach
[2] Dne 8. července 2024 přijal ÚOOÚ doporučení č. 1/2024 ke zpracování osobních údajů prostřednictvím záznamu z kamer, kterými jsou vybavena bezpilotní letadla (dostupné na: https://uoou.gov.cz/novinky/vse/doporuceni-uoou-c-12024-ke-kamerovym-systemum-bezpilotnich-letadel).
[3] nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů)
[4] Metodika k návrhu a provozování kamerových systémů z hlediska zpracování a ochrany osobních údajů týkající se provozování kamerových systémů (dostupné na: https://uoou.gov.cz/novinky/vse/nova-metodika-uradu-ke-kamerovym-systemum)
[5] Pro tu část doporučení, která shrnuje informace z jiných států, není v mém příspěvku bohužel místo. Přesto bych ráda vyzdvihla kromě toho, že, jak je obecně známo, v některých zemích existuje speciální zákonná úprava kamerových systémů, tak v některých členských státech se při posuzování podmínek využívání kamer rozlišují školy na základě toho, zda se jedná o školy soukromé nebo veřejné.
[6] viz například v doporučení zmíněná metodika tohoto ministerstva k distančnímu vzdělávání dostupná na https://www.edu.cz/methodology/metodika-pro-vzdelavani-distancnim-zpusobem-2/, která se ochranou osobních údajů téměř nezabývá
[7] viz čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR
[8] Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci.
[9] bod 3.1.5 Metodiky k návrhu a provozování kamerových systémů z hlediska zpracování a ochrany osobních údajů týkající se provozování kamerových systémů
[10] bod 3.4 a 3.8 Metodiky k návrhu a provozování kamerových systémů z hlediska zpracování a ochrany osobních údajů týkající se provozování kamerových systémů
[11] Evropský sbor pro ochranu osobních údajů (https://www.edpb.europa.eu/)
Autorka se dlouhodobě věnuje ochraně osobních údajů, aktuálně jako zaměstnankyně Ministerstva financí