Právo na informační sebeurčení je ústavně zaručeno v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a znamená, že má „každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě“. Ani při výkonu našich profesí, úřední (pracovní) činnosti, nepřicházíme o právo rozhodovat o tom, jaké osobní údaje a komu zpřístupníme.[1] Pokud ale zákon ukládá povinnost určité údaje zpřístupnit, nemáme zpravidla možnost to ovlivnit.
Které profesní údaje náleží do sféry veřejné a povinné subjekty je mohou bez souhlasu dotčených osob poskytovat a zveřejňovat?[2] Jak se může na šíření těchto údajů podílet žadatel o informace? Jako vodítko k odpovědím na tyto otázky opět poslouží stanoviska soudů a veřejného ochránce pr . . .