V článku publikovaném v jednom z minulých číslech časopisu jsme si vysvětlili, že pro určení, zda je subjekt správcem, je třeba posoudit splnění pojmových znaků správce vyplývajících z čl. 4 odst. 7 Obecného nařízení o ochraně osobních údajů.[1] Zejména je třeba zjistit, jestli subjekt určuje účel a prostředky zpracování, tedy rozhoduje o tom, „proč“ se konkrétní operace zpracování provádí (o účelu zpracování) a „jak“ zpracování probíhá (o prostředcích zpracování). Následně je nutné posoudit, zda se subjekt nachází v  postavení samostatného nebo společného správce. Pro rozlišení je stěžejní výklad pojmového znaku „sám, nebo společně s jinými“, kterým se budu podrobně zabývat v tomto článku. Stejně jako v případě výkladu pojmu správce budu vycházet zejména z pokynů Evropského sboru pro ochranu osobních údajů 7/2020[2] a judikatury Soudního dvora . . .

„Jsem správcem, nebo společným správcem?“ To je jedna z důležitých otázek v oblasti ochrany osobních údajů, která se často pokládá. Odpověď na ni přinese série tří článků. Tento první z nich se po vymezení základních relevantních pojmů bude zabývat jejich výkladem provedeným Evropským sborem pro ochranu osobních údajů[1]. Výklad pojmů bude pokračovat i ve druhém článku, třetí se zaměří na objasnění problematiky z pohledu judikatury Soudního dvora Evropské unie.[2] Definice „správce“ a „společný správce“ Pojem správce je definován v čl. 4 odst. 7 Obecného nařízení o ochraně osobních údajů (dále jen „Obecné nařízení“).[3] Pojmové znaky správce jsou následující: subjektem je 1) fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který 2) sám nebo . . .