Zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů, je první komplexní úpravou whistleblowingu v českém právu. Pro naše právní prostředí tak představuje významnou změnu. Přináší nové požadavky pro řadu organizací, včetně těch, které dosud vnitřní kontrolní systém či compliance program nijak (systematicky) neřešily. Cílem autorského týmu, který u vydavatelství Wolters Kluwer vydal první český komentář k zákonu o ochraně oznamovatelů, bylo poskytnout nezbytné informace všem, kteří jsou povinni požadavky zákona fakticky realizovat. Od větších společností či úřadů, které již zkušenosti s prošetřováním podobných oznámení mají, až po ty v této oblasti zcela „nepolíbené“. Komentář proto popisuje to hlavní, co nová regulace vyžaduje, a na příkladech demonstruje, jak se s požadavky zákona vypořádat v praxi. Komentář vyšel v srpnu roku 2023 Komentář vyšel necelé tři měsíce poté, kdy bylo schváleno konečné znění česk . . .

V článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je zakotveno právo na respektování rodinného a soukromého života. Ve více než 20 státech, které k Úmluvě přistoupily, místní předpisy umožňují, někdy dokonce přímo nařizují, aby daňové úřady zveřejnily údaje o některých kategoriích daňových poplatníků. Typicky těch, kteří dluží na daních, dopustili se daňového podvodu atd. Jedním z těchto států je Maďarsko. A právě stížnost maďarského občana na zveřejnění jeho osobních údajů v souvislosti s (ne)placením daní řešil Evropský soud pro lidská práva (ESLP). Velký senát ESLP v rozsudku v kauze L.B. proti Maďarsku, stížnost č. 36345/16 ze dne 9. března 2023, konstatoval porušení článku 8 Úmluvy. Jaký má jeho poněkud opatrně formulovaný závěr význam pro praxi obecně a pro Českou republiku zvláště? Zve . . .

Aby obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) mohlo skutečně efektivně napomáhat k ochraně práv a právem chráněných zájmů dotčených osob, je nutné, aby nad jeho dodržováním dohlížel nezávislý správní úřad. Zdá se to jako samozřejmost, ale jak ukazuje aktuální legislativní vývoj v Belgii, vnímání nezávislosti dozorového úřadu pro ochranu dat se může stát od státu lišit. A to i přesto, že základní pravidla jsou nastavena přímo v GDPR a upřesněna judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Proč vůbec úřad? Ochrany soukromí a ochrany dalších osobnostních práv je možné domáhat se cestou civilního práva, typicky žalobou podle občanského zákoníku. Tuto možnost samozřejmě neodstranil ani rozvoj práva ochrany osobních údajů. GDPR přímo upravuje možnost subjektu údajů uplatnit u soudu náhradu hmotné či nehmotné újmy vůči správci nebo zpracovateli osobních údajů, kter . . .

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) zajišťuje v globálním měřítku skutečně vysokou a detailní ochranu soukromí při zpracování osobních údajů. Jedním z důležitých prvků unijní úpravy ochrany osobních údajů jsou i specifická pravidla pro předávání dat mimo EU, respektive EHP[1]. Tato oblast zažila v poslední době několik významných výkladových zvratů. Zatím posledním dějstvím jsou v červnu tohoto roku vydané nové standardní smluvní doložky, tedy jeden z nástrojů pro předávání dat do třetích zemí. Na úvod si nastiňme několik modelových situací, kdy při běžné činnosti správce k předávání dat do třetích zemí dochází. Velkou oblast představuje především využívání cloudových služeb, ať už různých kancelářských balíků, nástrojů pro zpracování či archivaci dat nebo cloudových úložišť jako takových. Pokud jsou někde . . .

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) vydal v listopadu loňského roku metodiku k  posuzování vlivu na ochranu osobních údajů. Jedná se o poměrně detailní návod, podle kterého může správce při přípravě nového zpracování osobních údajů řešit rizika spočívající především v porušení zásady integrity a důvěrnosti, jinými slovy zabezpečení dat. V rámci posouzení vlivu je však vhodné zohlednit i další aspekty a pravidla pro zpracování dat, jinak se správce údajů vystavuje riziku, že zpracování bude provádět ne zcela v souladu s právním rámcem. Kdy provádět posouzení vlivu? Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (General Data Protection Regulation, GDPR) zavedlo řadu nových nástrojů a procesů, které mají přispívat k tomu, aby správce zpracovával osobní údaje v souladu s právem a zároveň byl schopen to doložit. Jedním z nich je povinnost spr . . .

Jedním z nástrojů, který má usnadnit a urychlit návrat k běžnému fungování společnosti, má být tzv. CovidPas. Mělo by se jednat o primárně elektronické potvrzení o tom, že jeho nositel není ohrožen virem Covid-19, protože byl očkován, v minulosti již nákazu prodělal nebo byl v určené době testován s negativním výsledkem. S tímto potvrzením by jeho nositel mohl mít snadnější vstup do některých provozoven, restaurací či na kulturní akce a mělo by mu také usnadnit přeshraniční cestování včetně turismu. Evropská komise v březnu představila návrh nařízení o tzv. digitálním zeleném certifikátu, jinými slovy CovidPasu.[1] Cílem je nařízení urychleně projednat a vyhlásit, aby CovidPasy umožnily alespoň částečný návrat k normálnímu životu ještě před letní turistickou sezónou. Nařízení Evropské unie je přímo závazným právním aktem, proto nen . . .