Pokud by nebyly dány jiné obecné důvody pro neposkytnutí informací, bylo by nutné se individuálně zabývat tím, do jaké míry jsou jednotlivá vyjádření osob zúčastněných na jednání skutečně projevem osobní povahy. V rozsudku č. j. 8 As 219/2021–78 to dne 6. dubna 2023 uvedl ve vztahu k možnosti poskytnout hlasovou nahrávku na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím Nejvyšší správní soud. I. Vymezení věci Stěžovatel požádal ve dnech 28. 1. 2020 a 13. 2. 2020 Úřad vlády České republiky (dále „správní orgán I. stupně“ nebo „žalovaný“) o poskytnutí informací, konkrétně o oznámení o možném střetu zájmů členů Legislativní rady vlády (dále „Legislativní rada“). Správní orgán I. stupně žádost stěžovatele odmítl podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 a § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Proti rozhodnutí spr . . .

Brněnský správní soud: Pro uplatnění práva nahlédnout do spisu jiné osoby musí žadatel prokázat existenci právního zájmu. Správní orgány mají posuzovat tento právní zájem nebo jiný vážný důvod k nahlédnutí do spisu podle testu proporcionality. Krajský soud v Brně vydal dne 7. listopadu 2023 rozhodnutí č. j. 31 A 75/2022–68, v němž uvedl, že právní zájem jiné osoby na nahlížení do spisu ve smyslu § 38 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nestačí pouze tvrdit, jeho existenci musí žadatel prokázat. Pokud žadatel prokáže právní zájem, správní orgány by podle soudu měly následně posuzovat, zda je prokázaný právní zájem nebo jiný vážný důvod proporcionální vůči právům dotčené osoby či veřejnému zájmu. I. Předmět řízení Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Brně (dále jen úřad práce) usnesením (dále jen prvostup . . .

Skutečnost, že někdo organizačně a technicky zabezpečuje provoz systému, neznamená, že je zároveň spravujícím orgánem povinným plnit povinnosti plynoucí z § 28 až § 30 zákona o ochraně osobních údajů. Ve svém rozhodnutí, č. j. 6 As 227/2022–45, to dne 25. října 2023 uvedl Nejvyšší správní soud. I. Vymezení případu Žádostí ze dne 27. 4. 2021 se žalobce obrátil na žalovaného jako na spravující orgán osobních údajů obsažených v centrální evidenci stíhaných osob (dále jen „CESO“), aby mu sdělil informaci o všech osobních údajích žalobce, k jejichž zpracování došlo či dochází u Policie České republiky ve vymezeném období, a jejich předání žalobci. K výzvě žalovaného žalobce podáním ze dne 30. 6. 2021 upřesnil, že požaduje informace o zpracování svých osobních údajů souvisejících s jeho návštěvou v České republice ve vymezeném období, kdy měl být orgány činn . . .

Pokud zákon stanoví dobu, po jejímž uplynutí spojuje s účinky doručení písemnosti, pak zákonodárce zjevně pokládal takovou dobu za dostatečně dlouhou na to, aby měl adresát skutečnou možnost seznámit se s obsahem písemnosti vyvěšené na úřední desce a případně na ni v zákonem stanovených lhůtách reagovat. Nejvyšší správní soud to uvedl ve svém rozhodnutí ze dne 9. prosince 2022, č. j. 5 As 52/2021–26. I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal určení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v tom, že žalovaný zveřejňoval na internetu osobní údaje žalobce obsažené v rozhodnutí děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy o ukončení vysokoškolského studia žalobce na této fakultě, a to na webových stránkách dostupných na adrese http://www.prf.cuni.cz.[1] Podstatou žalobní argumentace bylo . . .

Od podepisování petic by mohlo občany zcela odradit vědomí toho, že jejich osobní údaje, které musí při podepisování petic uvést, mohou být poskytnuty třetím osobám. Nejvyšší správní soud to uvedl ve svém rozhodnutí, č. j. 1 As 66/2022–41, které vydal vloni 8. února. I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení Rozhodnutím ze dne 25. 6. 2020 Magistrát statutárního města Opava odmítl žádost žalobce o poskytnutí informací v části týkající se osobních údajů osob, které podepsaly petici proti záměru demolice domu Bartoníčkova 1644/5, a to z důvodu plánované výstavby polyfunkčního domu (dále jen „rozhodnutí prvního stupně“). Rozhodnutí prvního stupně předcházelo několik zrušujících rozhodnutí žalovaného, jejichž výsledkem nakonec bylo částečné vyhovění žádosti a zpřístupnění osobních údajů členů petičního výboru. Žalovaný opětovné odvolání žalobce tentokrát zamítl. Žalobce se dále bránil žalobou . . .

Nejvyšší správní soud vydal dne 9. 10. 2023 rozhodnutí č. j. 6 As 48/2023–52, v němž uvedl, že zveřejnění anonymizované verze rozsudku Ústavní soud nepovažuje pro řádné vyhlášení rozsudku za dostatečné, neboť z ní není patrné, kdo byl účastníkem řízení. Vyhlášení rozsudku neplní funkci jeho pouhého zveřejnění, ale má rovněž své procesní důsledky, neboť jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán. I. Vymezení věci Žalobce se uvedenou žalobou domáhal vyslovení nezákonnosti (deklaratorní zásahová žaloba) postupu žalovaného, který podle žalobce spočíval v tom, že a) „dne 12. října 2022 v přízemí budovy Nejvyššího správního soudu se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, vyvěsil na úřední desce Nejvyššího správního soudu adresu trvalého pobytu žalobce Č. X, P. X, tedy osobní údaje žalobce, za jménem, příjmením a akademickým příjmením žalobce, v rámci zveřejnění rozsudku Nejvyššího spr . . .

Nejvyšší správní soud se koncem loňského roku setkal v rámci řízení s otázkami, jež považoval za nutné přednést jako předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie. Z jeho usnesení vyplynulo, že dosud není zcela jasné, co a za jakých okolností je osobním údajem. Soudnímu dvoru Evropské unie se předkládají následující předběžné otázky: 1) „Je zpřístupnění jména, příjmení, podpisu, a kontaktních údajů fyzické osoby coby jednatele či odpovědného zástupce právnické osoby, učiněné výlučně za účelem identifikace (osoby oprávněné jednat jménem určité) právnické osoby, přesto zpracováním „osobních údajů“ o dané fyzické osobě podle čl. 4 písm. 1) GDPR, tím pádem vstupující do působnosti GDPR?“ 2) „Může vnitrostátní právo, včetně ustálené judikatury soudní, podmínit aplikaci přímo použitelného unijního . . .

Dne 9. prosince 2014 vydal Ústavní soud rozhodnutí v případu, kdy bylo nutné rozhodnout o použitelnosti či nepoužitelnosti záznamu rozhovoru pořízeného soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby jako důkazu v příslušném řízení. Vzhledem k tomu, že toto téma je stále aktuální a s rozšiřujícími se možnostmi skrytého nahrávání stále častěji projednávané, je tento nález, byť staršího data, klíčový. Dosavadní průběh řízení Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 5. 2014 a následně doplněna dne 13. 10. 2014, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na . . .

Nejvyšší správní soud vydal dne 18. listopadu 2020 rozhodnutí č. j. 8 A 128/2020 – 109, ve kterém uvedl, že vyjádření k žádosti o uplatnění práva na přístup k osobním údajům je vždy adresováno konkrétní osobě, žadateli, zákon upravuje náležitosti procesu vyřízení podnětu i odpovědi subjektu údajů, např. lhůtu pro vyřízení, odůvodnění postupu spravujícího orgánu, povinnosti informovat žadatele o možnosti podat stížnost k Úřadu pro ochranu osobních údajů či žalobu k soudu, a o tomto procesu je spravující orgán povinen vést příslušnou dokumentaci. Proto se jedná o rozhodnutí přezkoumatelné ve správním soudnictví. Shrnutí předcházejícího řízení Žalobce podal na zastupitelském úřadě v Káhiře žádost o krátkodobé schengenské vízum za účelem turistickým k více vstupům na období  4.–11. 12. 2019. Zastupitelský úřad žádost zamítl s odůvodněním, že některý z . . .