Městský soud v Praze se zabýval otázkou, za jakých okolností je Úřad pro ochranu osobních údajů nečinný. Uvedl, že dozorový úřad má postupovat vůči subjektu údajů vstřícně, avšak zároveň je povinen respektovat zásadu rychlosti a hospodárnosti správního řízení podle § 6 správního řádu. Soud připomněl, že správní úřad je nečinný, pokud nekoná, přestože mu to zákon ukládá. Vymezení věci Žalobce se domáhal prověření podezření na porušení právních předpisů na ochranu osobních údajů, soukromí a práva na rodinný život při zpracování osobních údajů v souvislosti s vytvořením účtu na webových stránkách při pořizování šalinkarty. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a uložení povinnosti rozhodnout o stížnosti žalobce ve smyslu čl. 77 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických . . .

Nejvyšší správní soud vydal 21. května 2024 rozhodnutí č. j. 6 As 167/2024–49, které se  vztahuje k pochybení při kyberútoku a selhání správce osobních údajů v reakci na ochranu dat. Tento případ zdůrazňuje, že i přes závažnost bezpečnostního incidentu s dopadem na provoz zařízení a důvěrnost dat správce neplnil své zákonné povinnosti v oblasti ochrany osobních údajů. Podle Nejvyššího správního soudu nelze přistoupit na argumentaci, podle které byl pro správce osobních údajů trestem samotný kybernetický útok. Kybernetický útok, kterému čelil, mu sice po určitou dobu zkomplikoval běžný provoz, tímto způsobem však nelze obhájit neplnění povinností podle obecného nařízení (GDPR). Vymezení věci Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, kterým městský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 7. 8. 2023, č. j. UOOU–00414/23–30 . . .

U profilové fotografie uživatele sociální sítě Facebook nelze při použití mimo tuto sociální síť bez dalšího dovodit konkludentní souhlas tohoto uživatele s jejím dalším uveřejněním ani naplnění předpokladů zákonné zpravodajské licence. Vždy je třeba zabývat se hlediskem přiměřenosti se zřetelem ke konkrétním okolnostem uveřejnění a chránit nejen svobodu projevu informačních médií a právo veřejnosti na informace, ale též oprávněné zájmy zobrazené osoby, uvedl Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č. j. 25 Cdo 1778/2019 ze dne 15. 10. 2019. Základ sporu Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 22. 3. 2018, č. j. 28 C 99/2016-167, zamítl žalobu o stanovení povinnosti žalované odstranit konkrétní fotografie žalobkyně ze serveru XY, zveřejnit omluvu a nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu ve výši 187.000 Kč. Obvodní soud vyšel z nesporných skutečností, že žalovaná provozuje internetový server XY, na kterém byla zveřejněna série článk . . .

Zahrnutí zaměstnanců mezi příjemce veřejných prostředků, o nichž musí být poskytovány informace, je legitimováno intenzivním veřejným zájmem na kontrole veřejné moci a hospodárnosti a účelnosti jejího jednání i v oblasti zaměstnávání a odměňování. Uvedl to ve svém rozhodnutí č. j. 10A 44/2018–70 ze dne 20. února 2020 Městský soud v Praze. Je zřejmé, že veřejnost, a tím spíše žalobkyně v pozici volené zastupitelky, má legitimní zájem být informována o odměně vyplácené na tyto mimořádné poradenské činnosti nad rámec standardních výdajů na úřední aparát. I. Předmět sporu Žalobkyně požádala podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), o cit.: „informace k činnosti JUDr. J. G. pro MČ Praha 12 (žalovaná, poznámka soudu) od ustavujícího Zastupitelstva 27. 11 . . .

Kdo je příjemcem veřejných prostředků, kdy přestávají být tyto prostředky veřejnými a kdy se tedy na informace o nich začne vztahovat § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů? Těmito otázkami se 21. listopadu loňského roku zabýval Městský soud v Praze. Své rozhodnutí vydal pod č. j. 15 A 24/2024–46. I. Průběh řízení a obsah napadeného rozhodnutí 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž ministr práce a sociálních věcí (dále jen „ministr“) zamítl rozklad žalobce. Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 8a odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), s čl. 2, 4 a 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU . . .

Nejvyšší správní soud vydal 7. listopadu 2024 rozhodnutí, v němž se zabýval hranicemi šikanózního jednání při podávání žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Uvedl, že forma jednání žadatele, např. „hulvátské jednání“, není důvodem pro automatické neposkytnutí informací. V jednání žadatele nelze spatřovat šikanózní jednání, resp. dovodit zlý úmysl žalobce svým následným jednáním stěžovatelku poškodit. Ačkoliv by zvolený urážlivý a nevhodný způsob diskuse neměl mít místo v kultivovaném veřejném prostředí, nedosahuje míry „nátlaku“ ve smyslu předvídaného § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. Svědčí pouze o úrovni pisatele (žalobce). I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu Předmětem sporu je otázka výkladu § 11a odst. 1 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), podle kterého „povinn . . .

Pokud by nebyly dány jiné obecné důvody pro neposkytnutí informací, bylo by nutné se individuálně zabývat tím, do jaké míry jsou jednotlivá vyjádření osob zúčastněných na jednání skutečně projevem osobní povahy. V rozsudku č. j. 8 As 219/2021–78 to dne 6. dubna 2023 uvedl ve vztahu k možnosti poskytnout hlasovou nahrávku na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím Nejvyšší správní soud. I. Vymezení věci Stěžovatel požádal ve dnech 28. 1. 2020 a 13. 2. 2020 Úřad vlády České republiky (dále „správní orgán I. stupně“ nebo „žalovaný“) o poskytnutí informací, konkrétně o oznámení o možném střetu zájmů členů Legislativní rady vlády (dále „Legislativní rada“). Správní orgán I. stupně žádost stěžovatele odmítl podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 a § 8a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Proti rozhodnutí spr . . .