Aktuální situace, při níž mnozí zaměstnavatelé zavedli opatření pro omezení kontaktů na pracovišti, jednoznačně podporuje i elektronizaci pracovněprávní agendy (tzv. „paper-less“ pracoviště). V této souvislosti vzniká otázka, v jakém rozsahu ji lze efektivně provést. Tento text nastíní možná úskalí této cesty, i s ohledem na rozsah si však nečiní nároky na komplexní objasnění problematiky. Debaty o zavedení či rozšíření elektronické formy komunikace se zaměstnanci často začínají úvahou o tom, jakou technologii, respektive jaký typ elektronického podpisu zvolit. Současně bývá nastolena otázka, jaké kroky je potřeba učinit pro dosažení souladu s GDPR.[1] Relevantní právní předpisy, tedy občanský zákoník, nařízení eIDAS[2] a na něj navazující zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (ZdET), obecně umožňují využít v rámci soukromoprávních vztahů v . . .