Správní soud v Hannoveru vydal letos v březnu rozsudek[1], kterým potvrdil rozhodnutí Státního komisaře pro ochranu údajů Dolního Saska (Die Landesbeauftragte für den Datenschutz Niedersachsen, dále jen „Státní komisař“) ve věci maximální přípustné doby uchování záznamů z kamerového systému.
Rozhodnutí správního soudu není nijak přelomové či překvapivé, spíše se v něm potvrzuje trend, který se v oblasti zpracování údajů pomocí kamerových systémů, resp. uchovávání pořízených záznamů, uplatňuje již delší dobu. Totiž, že u záznamů veřejného prostranství, na nichž není zachycen žádný incident, lze oprávněný zájem správce údajů převažující nad zájmy a právy dotčených osob aplikovat jen po velmi krátkou dobu.
Přesto může být zajímavé shrnout si argumenty, které správce údajů v daném případě na svoji obhajobu využil, a důvody Státního komisaře, resp . . .