V praxi samospráv a škol se opakovaně setkáváme s přístupem, kdy jsou při instalaci a provozu kamerových systémů vědomě porušována pravidla ochrany osobních údajů. Zatímco v jiných právních oblastech, jako je stavební právo nebo ochrana životního prostředí, by si svévolný postup nikdo nedovolil, u kamerových systémů je situace odlišná. Správci si jsou existence pravidel vědomi, ale neaplikují je, protože v této agendě dlouhodobě chybí metodické vedení, kontrolní činnost a bohužel i jakékoliv sankce. Významným faktorem je také tlak veřejnosti a rodičů, kteří kamery sami požadují za účelem zajištění bezpečnosti.
Požadavek občanů či rodičů na instalaci kamerového systému často slouží jako argument pro obcházení zákonných povinností. Pokud veřejnost instalaci kamer podporuje, vedení obce nebo školy obvykle dospěje k závěru, že se nemusí zdržovat takovými administrativními náležitostmi, jako je zpracování balančního testu. Dotazy na právní soulad ze strany veřejnosti prakticky nep . . .