Snaha chránit nezletilé před nástrahami digitálního světa se stává celoevropským politickým tématem. Zatímco politici stále častěji volají po plošném zákazu sociálních sítí pro děti, odborníci varují před technickými limity verifikace věku a snadným obcházením pravidel. Efektivnější cestou k bezpečnějšímu internetu může být namísto regulace samotných uživatelů přísnější dohled nad toxickým designem a algoritmy technologických platforem.
Debata o tom, zda mají mít nezletilí vůbec přístup na sociální sítě, se z okrajového tématu rychle přesunula do politického mainstreamu. A data vysvětlují proč. Podle britského regulátora Ofcom má ve Spojeném království vlastní mobilní telefon už 19 % dětí ve věku 3 až 5 let. Ještě výraznější je údaj, že 37 % dětí v této věkové skupině sociální sítě používá a 60 % z nich má vlastní profil. U dětí 13 až 15 let používá sociální sítě 95 % a 96 % má vlastní profil. Dle tuzemských statistik pak 22,9 % dětí dostalo svůj první mobil ještě před základní školou a 68,9 % mezi první a pátou třídou. Minimum českých dětí by dle výzkumu bylo ochotno se na měsíc vzdát připojení k internetu, jen každé desáté by bylo ochotno vzdát se mobilu. Situace v Česku se tak tedy zřejmě nebude příliš lišit od té ve Spojeném království.
Když jsou sítě jako cigarety
Tamější lékaři však neváhají veřejně deklarovat, že sociální sítě jsou pro děti stejně nebezpečné jako kouření nebo jízda autem bez bezpečnostního pásu. Asi žádného průměrného rodiče by přitom dnes nenapadlo dát svému nezletilému dítěti cigarety nebo ho nechat jezdit v autě nepřipoutané – s mobilním telefonem nebo tabletem však mnozí takové zábrany nemají.
V závěru roku 2025 debatu zásadně posunula Austrálie, která zavedla zákaz sociálních sítí pro děti mladší 16 let. Od té doby se podobné návrhy objevují v Evropě: výrazně ve Francii, ale i v dalších státech. V českém prostředí se k zákazu pro děti mladší 15 let přihlásil Andrej Babiš, podle něhož je třeba děti chránit před prostředím, které jim škodí. Politicky je takový návrh srozumitelný a působí akčně.
Evropský digitální pas na věk
Evropská komise se mezitím snaží ukázat, že má i technické řešení. Ursula von der Leyen v dubnu 2026 oznámila, že evropská aplikace pro ověřování věku je připravena. V květnu pak připustila, že Komise může přijít s celoevropským návrhem zákazu či „odložení“ přístupu dětí na sociální sítě už během letošního léta. Právě ověřování věku je přitom pro ochranu osobních údajů klíčové. Má-li platforma spolehlivě poznat, zda je uživateli 14, 15 nebo 16 let, neobejde se to bez nějakého zpracování identity, věku nebo alespoň důvěryhodného atributu. A čím robustnější verifikace, tím větší tlak na minimalizaci údajů, bezpečnost, interoperabilitu a kontrolu nad tím, kdo a co se o uživateli dozví.
VPN jako snadná cesta ven
Tady začíná praktický problém. Evropská aplikace sice může být prezentována jako „ready“, ale odborná kritika upozorňuje, že zatím jde spíše o demoverzi a že systém vyvolává bezpečnostní i architektonické otázky. Navíc zkušenosti z Austrálie ukazují, že zákaz se děti rychle učí obcházet: přes VPN, náhradní účty nebo jiné způsoby obejití age-gatingu. To ostatně připouštějí i evropští úředníci. Samotný zákaz tedy nemusí odstranit riziko, jen ho přesune do hůře kontrolovatelných částí internetu.
Skutečná otázka nezní, zda děti na sociální sítě pustit. Chceme regulovat samotné uživatele, nebo technologické platformy?
Zajímavé je, že i australské děti v rozhovorech po zavedení zákazu popisují jako smysluplnější nikoli úplné odříznutí, ale omezení toho, co na sítích vidí, sdílejí a zažívají. Jinými slovy: méně toxického designu, méně škodlivých doporučovacích algoritmů, méně kontaktu s cizími dospělými, méně tlaku na neustálou přítomnost.
Právě tímto směrem míří část debaty ve Spojeném království. Kromě úplného zákazu se zvažují omezení rizikových funkcí, jako je livestreaming, mizející zprávy, sdílení polohy nebo spojování dětí s neznámými uživateli. Dále omezení „návykových“ prvků typu infinite scroll, autoplay, lajků, počítadel sledujících a push notifikací. Ve hře jsou také pravidla pro personalizované algoritmy, časové limity, noční „zámek“ pro aplikace a zvláštní režim pro AI chatboty.
Cesta zákazu versus regulace platforem
Pro regulátora je to méně efektní cesta. Hůře se vysvětluje voličům, hůře se vymáhá a vyžaduje detailní znalost fungování platforem. Z pohledu ochrany dětí i ochrany osobních údajů ale může být poctivější. Zákaz založený na plošné verifikaci věku totiž vytváří novou infrastrukturu digitální identity, aniž by nutně řešil samotnou povahu prostředí, do kterého děti po dosažení věkové hranice vstoupí.
Otázka proto nestojí jen tak, zda děti na sociální sítě pustit, nebo nepustit. Skutečná otázka zní: chceme regulovat děti, nebo platformy? Pokud odpovědí bude pouze „social media ban“, může jít o politicky líbivé, ale technicky křehké řešení, které ale ve skutečnosti nebude mít kýžený společenský efekt.
Pokud má Evropská unie ambici chránit děti skutečně, měla by dle mého názoru jít tou pracnější cestou: regulovat design, algoritmy, výchozí nastavení a datové praktiky platforem, nikoli jen věk uživatele při registraci.
Sylvie Milerová