V září 2024 publikovaná Draghiho zpráva o konkurenceschopnosti Evropy identifikovala jako jednu z příčin zaostávajícího hospodářského růstu, resp. inovativnosti v EU, přeregulovanost zdejšího podnikatelského prostředí. Samozřejmě, že v tomto kontextu bylo analyzováno i GDPR, kde vyšly najevo jako hlavní identifikované problémy nejednotnost vnitrostátních dohledových orgánů pro ochranu osobních údajů ve vymáhání GDPR a nejednotnost pravidel v jednotlivých členských státech – ať už jako následek gold-platingu, nebo skutečnosti, že GDPR svěřuje členským státům EU možnost si pravidla ochrany osobních údajů přizpůsobit v 15 různých oblastech.    Po nástupu Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA, který z deregulace udělal jeden z hlavních slibů svého druhého funkčního období, přičemž tento slib velmi dobře funguje v rámci politického marketingu, se na této vlně začala vozit i řada unijních a předních národních politiků z EU. Jednou z oblastí, na kterou se měly deregulační snahy upřít, pak přirozeně měla být i oblast ochrany osobních údajů, a to zejména v kontextu s v podstatě paralelně probíhajícím boomem umělé inteligence, ve které si EU nechce nechat ujet vlak. Po měsících spekulací koncem května Evropská komise v rámci balíčku Omnibus IV představila konkrétní podobu návrhu na aktualizaci GDPR. Na první pohled je pro praxi nejzajímavějším bodem tohoto návrhu zmírnění povinnosti vést záznamy o zpracování osobních údajů podle čl. 30 GDPR. Nově by se výjimka […]