V řadě veřejnoprávních agend je zakotvena obecná povinnost součinnosti třetích osob s příslušnými úřady. I tato povinnost, resp. oprávnění veřejnoprávních subjektů, však má v demokratickém státě své hranice. Jednou z nich je ochrana soukromí a osobních údajů.
Jako příklad těchto zmocnění můžeme jmenovat povinnost všech fyzických a právnických osob i veřejnoprávních subjektů poskytovat policii na její vyžádání věcnou a osobní pomoc včetně informací a osobních údajů[1], doplněnou o výslovné oprávnění policie získávat údaje z různých veřejných evidencí[2]. Orgány finanční správy mají rovněž přístup do řady rejstříků a databází, např. registru obyvatel, evidence občanských průkazů, registr pojištěnců veřejného zdravotního pojištění atd.[3] Tento přístup je navíc dle zákona . . .