Když jeden orgán obce (starosta) sděluje osobní údaje týkající se výkonu veřejného opatrovnictví jinému orgánu obce (zastupitelstvu a jeho členům), nemusí to na první pohled vypadat jako porušení zákona. Neděje-li se tak za přítomnosti veřejnosti, zůstávají všechny tyto informace tzv. „pod jednou střechou“ – zpracovává je jeden správce osobních údajů (obec). Zdánlivě neškodným předáním osobních údajů však může v určitých případech docházet k porušení právních předpisů. Proto je namístě připomenout obecné zásady poskytování informací mezi orgány územních samospráv, abychom si uvědomili, kdy je sdělování osobních údajů o opatrovanci přípustné a kdy nikoliv.
Základní zásady zpracování osobních údajů při výkonu veřejného opatrovnictví
Člověk omezený ve svéprávnosti, kterému soud ustanovil veřejného opatrovníka, neztrácí právo na ochranu svého soukromí a osobních údajů.[1] Akceptujeme-li, že už samotné ustanovení veřejného opatrovníka nepochybně představuje podstatný zásah do soukromí opatrovaného, přináší výkon veřejného opatrovnictví v prvé řadě pro každého, kdo se této role ujme, závazek nastavit pravidla pro výkon veřejného opatrovnictví tak, aby respektovala vedle principů veřejného opatrovnictví coby podpůrného opatření[2] právo opatrovance na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, jakož i jeho právo před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.[3] Zjednodušeně to znamená nejprve posoudit, komu a co o opatrovanci může veřejný opatrovník sdělovat.
Opatrovník musí znát potřeby opatrované osoby
Aby opatrovník mohl řádně vykonávat svou funkci, musí znát potřeby opatrované osoby, její názory, přesvědčení, vyznání, poměry, ve kterých žije, i dřívější způsob života. Nezbytnou podmínkou řádného výkonu opatrovnictví tudíž je, aby byl opatrovník s opatrovancem v pravidelném kontaktu a srozumitelně s ním komunikoval o všech záležitostech, které se jej týkají, a aby uměl, třeba i za pomoci dalších osob podílejících se na péči o opatrovance, kvalifikovaně posoudit jeho potřeby. Právě takto se opatrovník seznamuje s osobními údaji opatrovaného a jeho nejbližšího okolí, tyto údaje dále systematicky shromažďuje (zpracovává[4]).
Informace musí opatrovník zpracovávat přehledně a systematicky
Zvláště u veřejného opatrovníka, kde opatrovnictví jedné osoby mohou postupně či zároveň reálně vykonávat různí lidé a kde není výjimkou, že obec vykonává opatrovnictví nad větším množstvím osob, se z hlediska řádného výkonu opatrovnictví jeví jako nezbytné, aby opatrovník přehledně a systematicky zpracovával informace ohledně opatrovance (vedl dokumentaci), které v maximální možné míře vypovídají o osobě opatrovance a všech krocích, jež byly učiněny v souvislosti s výkonem opatrovnictví, a zahrnují údaje o hospodaření s finančními prostředky opatrovance i komunikaci s dalšími subjekty – rodinou, úřady, zařízením sociálních služeb, poskytovateli zdravotních služeb apod.[5]
Osobním údajem je jakákoliv informace týkající se opatrovaného
Vyjdeme-li z definice pojmu „osobní údaj“[6], je osobním údajem jakákoliv informace týkající se opatrovaného. Osobním údajem může být údaj o jeho zdravotním stavu, o podmínkách, v nichž žije, bydlení, ale i o jeho právních prohlášeních, názorech a přáních.
Správcem osobních údajů opatrovaného je obec
Správcem osobních údajů opatrovaného je obec. Ta musí při jakémkoliv zpracování osobních údajů (tedy jak uvnitř – orgány obce a mezi orgány obce, tak navenek – vůči veřejnosti) dbát na dodržování základních zásad zpracování osobních údajů. Z nich lze za nejvýznamnější v daném kontextu považovat tři – zásadu účelového omezení zpracování údajů,[7] zásadu integrity a důvěrnosti[8] a zásadu zákonnosti.[9]
Zákonnost sdělování osobních údajů o opatrovaném mezi jednotlivými orgány obce (starostou a zastupitelstvem)
Stejně jako potřebuje obec zákonnou oporu pro to, aby mohla osobní údaje o konkrétní osobě shromažďovat a dále zpracovávat,[10] musí existovat právní titul pro zpřístupňování (šíření) osobních údajů opatrovaného dalším osobám. Z výčtu právních titulů v článku 6 Obecného nařízení o ochraně osobních údajů lze usuzovat, že s osobními údaji opatrovance je osoba pověřená výkonem opatrovnictví oprávněna seznámit kohokoliv dalšího bez souhlasu opatrovance, jen pokud je to nezbytné pro splnění povinnosti, která je opatrovníkovi uložena právním předpisem.
Veřejný opatrovník má řadu povinností
Občanský zákoník[11] ukládá veřejnému opatrovníkovi řadu povinností, které musí plnit bez ohledu na to, v jakém rozsahu za opatrovaného z rozhodnutí soudu jedná. Zákonné povinnosti odráží základní standard výkonu opatrovnictví a odpovídají principům, jež by opatrovník měl dodržovat při jakékoliv činnosti opatrovníka. K těmto povinnostem náleží především povinnost:
- starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy;
- dbát názorů opatrovance, i když je projevil dříve, včetně jeho přesvědčení nebo vyznání, soustavně k nim přihlížet a zařizovat jeho záležitosti v souladu s nimi, a teprve není-li to možné, postupovat podle zájmů opatrovance;
- dbát, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i jeho zvláštním představám a přáním;
- vysvětlovat opatrovanci srozumitelně povahu a následky rozhodnutí, která opatrovník činí o opatrovancových záležitostech;
- udržovat s opatrovancem vhodným způsobem a v potřebném rozsahu pravidelné spojení;
- projevovat o opatrovance skutečný zájem, jakož i dbát o jeho zdravotní stav.[12]
Uvedený výčet povinností opatrovníka nezahrnuje žádnou povinnost, z níž by plynula nezbytnost sdělovat osobní údaje zastupitelstvu obce a jeho členům.
Opatrovnictví je výkonem přenesené působnosti obce
Výkon veřejného opatrovnictví je výkonem přenesené působnosti obce.[13] V obcích, kde není tajemník obecního úřadu, zabezpečuje výkon přenesené působnosti starosta obce.[14] Obec se může rozhodnout, zda výkonem veřejného opatrovnictví pověří konkrétního zaměstnance obecního úřadu, nebo funkci svěří jiné osobě (typicky starostovi obce, protože menší obce nemají potřebné personální kapacity, nebo jinému zastupiteli).
Když je veřejným opatrovníkem starosta
Ujme-li se výkonu veřejného opatrovnictví starosta obce, musí při svém dalším postupu důsledně rozlišovat mezi výkonem starostenské funkce (související se samostatnou působností obce a také demokratickou politickou soutěží) a výkonem veřejného opatrovnictví, na nějž obec pobírá příspěvek na výkon přenesené působnosti ze státního rozpočtu a jejíž výkon musí splňovat určité zákonné standardy.[15] Zatímco v případě starostenské funkce je přirozené, že starosta obce komunikuje se zastupitelstvem a veřejností (občany obce), u výkonu veřejného opatrovnictví jsou jeho přirozenými komunikačními partnery zejména opatrovnický soud, jemuž „skládá účty“,[16] případně opatrovnická rada, je-li zřízena,[17] a krajský úřad[18], který kontroluje výkon přenesené působnosti[19] a může v případě potřeby poskytnout obci potřebnou metodickou pomoc.[20]
Toto rozdělení již naznačuje, komu a za jakých okolností je starosta obce oprávněn sdělovat osobní údaje související s výkonem veřejného opatrovnictví.
Veřejné opatrovnictví s výkonem funkce zastupitele obce nesouvisí
Zastupitelé obce mají při výkonu své funkce právo požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, jakož i od zaměstnanců právnických osob, které obec založila nebo zřídila, informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich funkce; informace musí být poskytnuta nejpozději do 30 dnů.[21] S výkonem funkce zastupitele souvisí věci, které jsou zastupitelstvu jakožto orgánu obce vyhrazeny zákonem o obcích.[22] Z výčtu tam uvedeného je zřejmé, že jde primárně o záležitosti spadající do tzv. samostatné působnosti obce. Výkon veřejného opatrovnictví jakožto výkon přenesené působnosti proto a priori s výkonem funkce zastupitele obce nesouvisí.
Parametr nezbytnosti a potřebnosti
Obzvlášť citlivě je proto třeba vyhodnotit, zda je naplněn parametr nezbytnosti a potřebnosti k tomu, aby bylo na místě prolomit soukromí osob dotčených poskytnutím konkrétní informace. K naplnění tohoto parametru nedojde zvláště v případech, kdy zastupitel nemá pravomoc rozhodovat o věci, jíž se informace (osobní údaje) týkají. V takovém případě postačí k tomu, aby mohl dohlížet na dění v obci, pokud je mu poskytnuta pouze anonymizovaná informace.[23]
Když si to shrneme…
Optikou zmíněných požadavků na poskytování informací zastupitelům obce lze dospět k následujícím závěrům.
S informacemi, které se týkají výkonu veřejného opatrovnictví konkrétního člověka (včetně jeho osobních údajů), je starosta obce, případně jiná osoba pověřená výkonem veřejného opatrovnictví, oprávněna seznámit zastupitelstvo obce bez souhlasu opatrovaného, jen pokud je to nezbytné pro splnění povinnosti, která je opatrovníkovi uložena právním předpisem.
Pouze ze skutečnosti, že je opatrovníkem obec, která na základě hlasování zastupitelstva pověřila výkonem opatrovnictví starostu obce, nelze dovodit, že zastupitelstvo má právo na všechny osobní údaje opatrovaných, které starosta obce při výkonu funkce zpracovává. Není proto vhodné, aby starosta obce probíral se zastupiteli obce konkrétní situaci jednotlivých opatrovanců, radil se, jak má vyřídit jejich žádosti, např. o vydání občanského průkazu, o zajištění konkrétní služby, o přidělení kapesného apod. Členové zastupitelstva by se od starosty obce měli dozvědět pouze obecné informace, které nenarušují soukromí opatrovanců. Takovou informací může být například informace o tom, že starosta obce zpracoval a podal roční zprávu o činnosti opatrovnické funkce opatrovnickému soudu. K sdělování osobních údajů souvisejících s výkonem veřejného opatrovnictví členům zastupitelstva by mělo docházet zcela výjimečně a v odůvodněných případech. Například nastane-li situace, kdy opatrovaný požádá, aby zastupitelstvo pověřilo výkonem funkce opatrovníka někoho jiného než starostu (jiného člena zastupitelstva či jiného zaměstnance obecního úřadu), protože ztratil důvěru vůči starostovi obce nebo důvěřuje více jinému zastupiteli, a ten s pověřením souhlasí. V takovém případě je ospravedlnitelné, aby starosta obce, který doposud roli veřejného opatrovníka zastával, informoval zastupitele, jenž tuto roli nově převezme, o situaci opatrovaného a sdělil mu související osobní údaje opatrovaného. Je dále legitimní, informuje-li o nastalé situaci zastupitelstvo, aby změnu ve výkonu veřejného opatrovnictví schválilo. Za této situace má zastupitelstvo právo znát i důvody vedoucí k navržené změně (osobní údaje opatrovaného). I v této souvislosti ale starosta obce pamatuje na dodržení již zmíněné zásady nezbytnosti a přiměřenosti a pečlivě uváží, v jakém rozsahu osobní údaje o opatrovném zastupitelům sdělí.
Veronika Gabrišová
Autorka pracuje v Kanceláři veřejného ochránce práv, je vedoucí odboru veřejného pořádku a místní správy, pověřenkyní pro ochranu osobních údajů a členkou rozkladové komise Úřadu pro ochranu osobních údajů.
[1] Srov. čl. 22 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením vyhlášené ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 10/2010 Sb. m. s., ve znění účinném od 28. října 2009.
[2] Účelem opatrovnictví není v oblastech vyjmenovaných v rozsudku o omezení svéprávnosti nahrazovat rozhodování opatrovance a bez dalšího jednat namísto něj. Účelem opatrovnictví je naopak podporovat opatrovance v jeho samostatném rozhodování, je-li to možné, jednat v souladu s opatrovancovými rozhodnutími založenými na jeho názorech, přáních či na jeho přesvědčení nebo vyznání. Teprve není-li to možné, opatrovancova rozhodnutí v oblastech, v nichž je omezen ve svéprávnosti, korigovat s ohledem na jeho zájmy.
[3] Srov. čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod.
[4] Srov. čl. 4 bod 2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679, ze dne 27. dubna 2016, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále také „Obecné nařízení o ochraně osobních údajů“).
[5] Srov. zpráva o šetření veřejného ochránce práv ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 548/2015/VOP, dostupná zde: https://eso.ochrance.cz/Nalezene/Edit/2902 včetně dalších doporučení veřejného ochránce práv k výkonu veřejného opatrovnictví dostupných v evidenci stanovisek ochránce (oblast práva 203.9 – výkon veřejného opatrovnictví).
[6] Srov. čl. 4 bod 1) obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
[7] Čl. 5 odst. 1 písm. b) obecného nařízení o ochraně osobních údajů: „Osobní údaje musí být shromažďovány pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být dále zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný; (…).“
[8] Čl. 5 odst. 1 písm. f) obecného nařízení o ochraně osobních údajů: „Osobní údaje musí být zpracovávány způsobem, který zajistí náležité zabezpečení osobních údajů, včetně jejich ochrany pomocí vhodných technických nebo organizačních opatření před neoprávněným či protiprávním zpracováním a před náhodnou ztrátou, zničením nebo poškozením.“
[9] Čl. 5 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 6 obecného nařízení o ochraně osobních údajů.
[10] V případě výkonu veřejného opatrovnictví je tímto „spouštěčem“ rozhodnutí soudu, jímž soud jmenuje obec veřejným opatrovníkem.
[11] Srov. § 457 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
[12] Základní informace o výkonu veřejného opatrovnictví přehledně zpracovala Kancelář veřejného ochránce práv v letáku Opatrovník, který je dostupný zde: https://www.ochrance.cz/letaky/opatrovnik/.
[13] Ustanovení § 149b odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o obcích“), případně také usnesení sp. zn. II. ÚS 995/07, ze dne 10. 7. 2007 (U 9/46 SbNU 519).
[14] Srov. § 103 odst. 4 písm. f) zákona o obcích.
[15] Blíže Čtvrtlíková, V., Juríčková, L. a kol. Veřejné opatrovnictví. Praktický průvodce a rádce úředníka. Ministerstvo vnitra ČR: Praha, 2019. 69 s.
[16] Opatrovnickému soudu opatrovník předkládá vyúčtování správy jmění opatrovance. Soud ale ověřuje i další péči opatrovníka, například zda svého opatrovance podporuje v činnostech, o které má opatrovanec zájem; zda dbá o jeho zdravotní stav; zda se zajímá o to, jak se opatrovanci vede v zaměstnání atd.
[17] Srov. § 472 a násl. občanského zákoníku.
[18] V Praze kontroluje činnost městských částí při výkonu opatrovnictví Magistrát hlavního města Prahy.
[19] Srov. § 129 zákona o obcích a § 67 odst. 1 písm. e) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o krajích“).
[20] Srov. § 67 odst. 1 písm. c) zákona o krajích.
[21] Srov. § 82 písm. c) zákona o obcích.
[22] Srov. § 35 a dále také § 84, 85 a 102 zákona o obcích. Blíže také GABRIŠOVÁ, Veronika, ed. Informace. Brno: Kancelář veřejného ochránce práv, [2019]. Stanoviska (Kancelář veřejného ochránce práv). ISBN 978-80-7631-020-9.
[23] Srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2019, čj. 14 A 89/2017 – 47, www.nssoud.cz. Soud hodnotil situaci, kdy bylo zasaženo soukromí nezletilých dětí tím, že zastupitelé na zasedání zastupitelstva byli informování o jménech útočníků a jménu oběti šikany, k níž došlo ve škole zřizované obcí. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že převáží právo na soukromí nad právem zastupitelů, přestože mají za úkol sledovat zájmy obce, dohlížet na ně a být o této záležitosti informováni. Řešení záležitostí školy, jejímž zřizovatelem je obec, je vyhrazeno pouze radě obce a zastupitelé obce nemohou nikterak závazně o problému šikany na škole rozhodovat.