Soudní dvůr EU bude posuzovat legalitu policejní databáze DNA

Česká policie vede už řadu let databázi DNA osob, ve většině případů odsouzených za úmyslné trestné činy, někdy i osob dalších. V rámci dlouhodobého sporu mezi Ministerstvem vnitra a Úřadem pro ochranu osobních údajů konstatoval Nejvyšší správní soud, že má pochybnosti o souladu některých aspektů vnitrostátní právní úpravy s právem Unie. Nejvyšší správní soud proto předložil Soudnímu dvoru Evropské unie následující předběžné otázky: 1) „Jakou míru rozlišování mezi jednotlivými subjekty osobních údajů vyžaduje čl. 4 odst. 1 písm. c) či čl. 6 ve spojení s čl. 10 Směrnice č. 2016/680? Je slučitelné s imperativem minimalizace zpracování osobních údajů, stejně jako povinnosti rozlišovat mezi různými kategoriemi subjektů údajů, aby vnitrostátní právní úprava umožňovala odběr genetických údajů s ohledem na všechny osoby podezřelé nebo obviněné ze spáchání úmyslného trestného činu? 2) Je v souladu s čl. 4 odst. 1 písm . . .

Kdo je šiřitel obchodního sdělení?

Za subjekt, který šíří obchodní sdělení, nelze považovat pouze přímého odesílatele tohoto sdělení, nýbrž subjekt, který jeho odeslání inicioval a jehož jménem došlo k jejich šíření. K takovému závěru dospěl dne 7. dubna 2020 Městský soud v Praze. Jeho rozhodnutí najdeme pod č. j. 14 A 242/2018–40. A tady jsou podrobnosti. Základ sporu Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí, kterým byl zamítnut jeho rozklad a potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).[1] Žalovaný, kterým je v tomto případě ÚOOÚ, provedl u žalobce ve dnech 3. 11. 2017 až 8. 2. 2018 kontrolu. Podkladem pro zahájení kontroly byly stížnosti na šíření nevyžádaných obchodních sdělení. Předmětem kontroly pak bylo dodržování povinností vyplývajících ze zákona o některých službách informační společnosti, jež se týkaly rozesílání obchodních sdělení prostřednictvím elektronických prostředků.[3]

Vždy hledáme rozumný způsob, jak specifika osobních údajů vykládat

Banky a finanční instituce celkově jsou jedním z největších správců a zpracovatelů osobních údajů. Jsou pod drobnohledem nejen Úřadu pro ochranu osobních údajů, ale i České národní banky a dalších subjektů, včetně subjektů údajů, které si informace o své finanční historii velmi hlídají. Pozice bank je navíc komplikovaná tím, že jejich činnost je vázána celou řadou zvláštních právních předpisů. Jak banky řeší ochranu osobních údajů, vysvětluje Margit Doležalová, mj. historicky první držitelka ocenění Pověřenec roku, které uděluje Spolek pro ochranu osobních údajů. Respektovaná odbornice byla rovněž pověřencem pro ochranu osobních údajů ve skupině ČSOB, nyní obdobnou roli (skupinového pověřence) vykonává pro celou skupinu KBC a při přípravě na implementaci GDPR působila v roli předsedkyně pracovní skupiny v rámci České bankovní asociace. Banky jsou hodně regulovaným sektorem a existuje celá řada právních předpisů, které upravují zpracování osobních údajů. Přesto po dlouhá l . . .

Právo na utajení informací versus práva daná zákonem o zpracování osobních údajů

Kdy převládá zájem na utajení informací nad právem fyzické osoby podle zákona o zpracování osobních údajů? Na tuto otázku hledal odpověď i Městský soud v Praze, který vydal 1. června rozhodnutí č. j. 8 A 11/2020-82, v němž se mimo jiné zabýval porovnáváním práv daných § 28 odst. 2 písm. a) zákona o zpracování osobních údajů a možností vést utajované informace odděleně od zbytku správního spisu. Základ sporu Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení sdělení Policejního prezidia České republiky, kterým žalovaný žalobce informoval o tom, že nevyhověl jeho žádosti o výmaz osobních údajů z evidence nežádoucích osob (dále jen „ENO“) a údajů ze Schengenského informačního systému druhé generace (dále jen „SIS II“), a o tom, jaké údaje k jeho osobě v souvislosti se zařazením do těchto evidencí vede.[1] V napadeném rozhodnut . . .

Baví mě hledat přesahy ochrany osobních údajů a dalších témat

K jakým změnám došlo v oblasti ochrany osobních údajů v posledních letech? Jak přistupují k osvětové činnosti různé dozorové úřady v době, kdy přibývá nástrojů pro využití dat, s čímž souvisí i rostoucí hrozby, resp. rizika zneužití osobních údajů? Nejen o tom jsem si povídala s Františkem Nonnemannem, který se ochraně osobních údajů věnuje už 16 let, v této oblasti také publikuje a přednáší, a to nejen v České republice, ale i v zahraničí. V oblasti ochrany osobních údajů se pohybujete už dlouhá léta. Baví vás to stále? Ano, pořád mě baví. Jsou dokonce dny, kdybych řekl, že mě téma zpracování a ochrany dat baví stále víc a víc. Jak se za tu dobu tato oblast změnila? Objevila se nějaká nová aktuální témata, o kterých by ochránce dat před lety ani nenapadlo uvažovat? Lze odhadnout, kam se bude v . . .

Anonymizace byla a zřejmě vždy bude aktuálním tématem

Právo na ochranu osobních údajů patří mezi práva, která jsou zaručena Listinou základních práv a svobod. V článku 10 odst. 3 se uvádí, že každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. Pověřenkyně Danuše Šulcová vysvětluje, jak se s realizací tohoto ústavního práva vyrovnává Ústavní soud ČR. Ústavní soud je nejvyšším soudem v České republice. Byla implementace obecného nařízení (GDPR) a pravidel zpracování osobních údajů něčím specifická? Nemám osobní zkušenost s tím, jak implementace probíhala jinde. Nejdříve jsme sestavili a prošli agendu Ústavního soudu (ÚS) a zjišťovali, jak je na jednotlivých pracovištích ÚS s osobními údaji nakládáno. Vytvořila jsem vnitřní směrnici pro nakládání s osobními údaji a některé další směrnice ÚS musely být aktualizovány, aby byly v&nbsp . . .

Svědecký výslech v trestním řízení nelze považovat za dobrovolné zveřejnění osobních údajů

Lze svědecký výslech v trestním řízení považovat za dobrovolné zveřejnění osobních údajů? Touto otázkou se zabýval Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí, jež vydal 26. března 2021 pod č. j. 5 As 101/2020–29. Uvedl v něm, že subjekt údajů je při svém výslechu povinen soudu sdělit všechny požadované skutečnosti. Již z toho je zřejmé, že se o dobrovolné zveřejnění nejedná. Vymezení věci Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí předsedkyně žalovaného ÚOOÚ.[1] Tímto rozhodnutím předsedkyně žalovaného zamítla rozklad stěžovatelky a potvrdila rozhodnutí žalovaného, kterým byla stěžovatelce uložena pokuta za spáchání přestupku podle § 45 odst. 1 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně n . . .

Obecné nařízení jako nepřetržitý živý proces aneb Stojíme stále na začátku?

Obecné nařízení jako nepřetržitý živý proces aneb Stojíme stále na začátku? Obecné nařízení (GDPR)[1] přineslo státní správě a samosprávě povinnost jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů. V krátké době vyvstala potřeba velkého množství odborníků na ochranu osobních údajů, kteří musí udržet krok s vývojem v této oblasti. O nutnosti udržovat a zvyšovat znalosti pověřenců pro ochranu osobních údajů a činnosti jedné z profesních organizací jsme si povídali s Jaroslavem Vítkem, předsedou Asociace pověřenců ČR a pověřencem pro ochranu osobních údajů na Úřadu vlády ČR. V souvislosti s obecným nařízením a potřebou zajistit ve státní správě a samosprávě velké množství pověřenců přišla i potřeba pověřence dále vzdělávat. To byl důvod pro vznik Asociace pověřenců ČR? V&nbsp . . .

Kybernetické útoky na nemocnice jsou stále sofistikovanější

Radek Knop je pověřenec pro ochranu osobních údajů Fakultní nemocnice v Motole. Za svou práci získal v květnu ocenění od Spolku pro ochranu osobních údajů a zařadil se tak mezi nejlepší pověřence roku 2021. Jaké pro něj má toto ocenění význam? A jak těžké je uhlídat dodržování pravidel zpracování a zabezpečení osobních údajů ve fakultní nemocnici? „Pořád platí, že nejslabším článkem v procesu zpracování osobních údajů je lidský faktor,“ říká mimo jiné v rozhovoru. V rámci FN Motol jsou zpracovávány osobní údaje ve velkém rozsahu, a to včetně údajů genetických a biometrických. V nemocnicích se často argumentuje tím, že zejména při střídání sester, které potřebují urychleně nahlížet do dokumentace pacientů, není možné dodržet všechna pravidla a značná část zpracování probíhá na papírových nosičích. Jak těžké je uhlídat dodržování pravidel zpracování osobních údajů a . . .

Kdo je veřejným subjektem podle zákona o zpracování osobních údajů?

Kdo je veřejným subjektem podle zákona o zpracování osobních údajů a jaké parametry je nutné posuzovat při rozhodování, zda se na daný subjekt bude zákon o zpracování osobních údajů vztahovat a zda mu tedy bude možné uložit pokutu za porušení pravidel zpracování osobních údajů? I těmto otázkám se ve svém rozhodnutí č. j. 10 As 190/2020–39 věnoval Nejvyšší správní soud. Vydal ho letos 25. února. Vymezení věci Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 10. 2018, čj. UOOU-08001/18-8, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle § 45 odst. 1 písm. h) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých předpisů („zákon o ochraně osobních údajů“), neboť jako správce osobních údajů nepřijal opatření pro zajištění bezpečnosti zpracování osobních údajů v souvislosti s vedením elektronické zdravotní dokumentace. Tím žalobce podle žalovaného porušil povinnost stanovenou v § 13 . . .