Aby mohl být určitý údaj kvalifikován jako osobní, není požadováno, aby se všechny informace umožňující identifikovat subjekt údajů musely nacházet v rukách jediné osoby, uvedl Městský soud v Praze dne 30. dubna 2021 ve svém rozhodnutí č. j. 9 A 67/2019 – 35. Vymezení sporu Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „žalovaný“), jímž byl zamítnut rozklad žalobce ve věci žádosti o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích“).[1] Napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí ČTÚ o částečném neposkytnutí informace, kterou žalobce požadoval ve formě poskytnutí čtyř kopií libovolně vybraných rozhodnutí o námitce proti vyřízení reklamace na vyúčtování ceny. Po provedeném řízení, v němž mu byly postupně některé údaje poskytnuty a některé, v rozsahu . . .

Nejvyšší správní soud vydal vloni 11. listopadu rozhodnutí č. j. 1 As 238/2021 – 33, v němž uvedl, že pouze ze skutečnosti, že dojde k neoprávněnému nakládání s osobními údaji (především, stane-li se tak v důsledku protiprávního jednání jiného subjektu), nelze dovozovat nedostatečnost opatření podle § 13 zákona o ochraně osobních údajů. Odpovědnost za přestupek není vázána na vznik poruchového negativního následku spočívajícího v neoprávněném nakládání s osobními údaji, ale na zjištěný deficit v přijetí náležitých opatření za účelem jejich ochrany. Pro vznik odpovědnosti proto není rozhodující, zda se osobní údaje podařilo ochránit či nikoliv, ale zda správce či zpracovatel osobních údajů přijal a dodržoval opatření zajišťující vhodnou úroveň ochrany jím zpracovávaných osobních údajů. Nezabezpečil osobní údaje více než 700 tisíc zákazníků Žalovaný ÚOOÚ uznal žalobce . . .

Dne 7. října 2021 vydal Nejvyšší správní soud rozhodnutí č. j. 7 As 146/2021. V něm se vyjádřil, že vázaný zástupce se ve smyslu čl. Obecného nařízení nachází v pozici zpracovatele, který v rámci své činnosti zprostředkovával služby stěžovatele, přičemž docházelo i ke shromažďování osobních údajů potenciálních klientů, jež shromažďovala a zpracovávala právě za účelem určeným stěžovatelem. Průběh řízení Rozhodnutím Úřadu pro ochranu osobních údajů (Úřad) bylo žalobci uloženo: zajistit provedení výmazu osobních údajů o subjektu údajů – P. D., bytem K. 350, M.; zajistit právní tituly pro zpracování osobních údajů všech subjektů údajů, vůči kterým je žalobce v postavení správce osobních údajů, tedy tam, kde sám určil účel a prostředky zpracování, dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti . . .

Městský soud v Praze vydal dne 20. dubna 2021 rozhodnutí, č. j. 14A 1/2021 o žalobě proti Úřadu pro ochranu osobních údajů. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí předsedkyně úřadu, kterým byl zamítnut rozklad žalobce a současně jím bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů. Soud potvrdil dosavadní závěry, že judikatura soudů stojí na zásadě, že osobní údaje lze zveřejnit pouze při veřejném vyhlášení rozsudku, nikoliv také kdykoliv poté. Samotným vyhlášením se nestávají veřejně přístupnou informací, na kterou by se nevztahovala ochrana Obecného nařízení (GDPR) a zákona o zpracování osobních údajů. Správní orgány v řízení dostatečně prokázaly, že žalobce zveřejnil osobní údaje dotčené osoby, a v tomto směru také dostatečně zjistily skutkový stav věci. Soud také konstatoval, že zákonný důvod dle čl. 6 odst. 1 písm. f) Obecného nařízení (GDPR) umožňuje upřednostnit práva jiných osob před právem subjektu údajů na ochranu osobních . . .