Část první: Jedná se o biometrický údaj?     Na českém trhu finančních služeb si získal popularitu tzv. dynamický biometrický podpis (DBP), který se možná stal obětí svého názvu. Je z něj totiž na první pohled patrné, že se jedná o osobní údaj zvláštní kategorie. Je tomu ale skutečně tak? Podstata biometrie DBP je třeba odlišovat od prostého podpisu vytvořeného na tabulce, který je pouhým obrázkem, jaký lze nakreslit na jakémkoli dotykovém displeji. Aby však mohl být podpis označen jako biometrický, musí obsahovat aktivní biometrické charakteristiky, které nevznikají náhodně, ale mají dynamický charakter vycházející z fyziologických a biomechanických schopností a z procesu individuálního učení.[1] Senzory podepisovacího zařízení mohou měřit tlak pera, rychlost, náklon atd., a tudíž lze zachytit podobné charakteristiky podpisu jako při zkoumání fyzického podpisu na papíře. Není však zřejmé, zda lze tyto biometrické charakteristiky technicky relevantním způsobem zaznamenat a zejména rekonstruovat. Nařízení GDPR[2] biometrické údaje definuje jako „osobní údaje vyplývající z konkrétního technického zpracování týkající se fyzických či fyziologických znaků nebo znaků chování fyzické osoby, které umožňuje nebo potvrzuje jedinečnou identifikaci, například zobrazení obličeje nebo daktyloskopické údaje.“[3] Lze mít za to, že je-li identita podepisující osoby předem známa, nedochází ke zpracování biometrických údajů za účelem „jedinečné identifikace fyzické osoby,“ kterou až na výjimky uvedené […]