Povinnost poskytovatelů služeb elektronických komunikací uchovávat po dobu šesti měsíců plošně metadata o naší komunikaci zejména pro potřeby policie, je kontroverzní praxe, která je opakovaně předmětem posuzování ze strany soudů na národní i evropské úrovni. Výsledkem je velká nejednotnost v uchovávání těchto údajů. Zatímco řada států je neuchovává vůbec, často po rozhodnutích národních ústavních soudů, v jiných zemích je praxe uchovávání i využívání těchto dat nejednotná. V českém prostředí navíc celou situaci znepřehledňuje judikatura. Zatímco Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) opakovaně judikoval, že plošné nevýběrové sledování komunikace odporuje evropskému právu i Chartě základních práv EU, Ústavní soud ČR naopak došel k závěru, že česká právní úprava, která uchovávání dat přikazuje, je v pořádku a dokonce nezrušil ani oprávnění policie v určitých případech data využívat i bez soudn . . .